Záznam z demonstrace 15.2.2026 v Chrudimi

Demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla v jeho sporu s ministrem zahraničí Petrovi Macinkovi, a vůbec demokratických sil proti populismu a kmontrovství, které se čím dál více projevuje ve vládnoucí koalici po posledních volbách. Chrudim – Resselovo náměstí 15.2.2026 16:00–17:30 Organizovalo Milion Chvilek, skupina Chrudim.

pozvánka na akci: Stojíme za prezidentem – setkání na náměstí – Milionchvilek Chrudim

Videa z celé akce

uložený stream na Facebooku (1 část, další následují): Facebook

Celá akce na Youtube Stojíme za prezidentem – záznam setkání na náměstí na podporu prezidenta Petra v Chrudimi 15.2.2026

Účinkovali: Jan Vichr, Dagmar Pecková, Tomáš Dubský, Nik Svoboda, Erik Jahnický (zprostředkovaně), Jan Rydl, Dagmar Pecková, Jiří Motyčka, hraje Václav Blabolil, Petr Řezníček a Václav Marhoul. 0:00 Jan Vichr představuje hosty 1:45 Tomáš Dubský 4:28 Nick Svoboda 11:36 zpívá Jan Rydl 19:03 Dagmar Pecková 21:42 Jiří Motyčka 22:19 Macinkovo vydírání je vrchol excesů polistopadové politiky 24:11 Slabý premiér 25:05 výzva Macinkovi k omluvě 26:17 Kámoši Turek a Macinka 26:37 spolek Milion chvilek supluje opozici jen dokud je pasivní 28:17 Není vláda v této době omezující výdaje na obranu bezpečností riziko? 28:40 společnost musí v zájmu všech zabránit současné vládě vládnout celé 4 roky 29:27 otevřený dopis politickým reprezentantům, který napsal Jiří Luka, 38:00 hraje Václav Blabolil 43:15 Petr Řezníček 50:34 Václav Marhoul 50:59 dopis od slovenských kolegů 54:20 vlastní proslov 54:58 poprvé jsou u vlády fašisti 57:27 Jestli si pan Babiš myslí, že bude mít chleba namazaný po obou stranách 58:53 Nebuďme ovce, kterým jde jen o to, mít se kde napást 59:29 pokrytectví odpůrců prezidenta Pavla 1:01:22 hraje a zpívá Jan Rydl 1:06:09 Jan Vichr – prohlášení Milionu chvilek k 15/2/2026 1:12:57 focení

Přepis proslovů

(automaticky generovaný)

Přivítáme režiséra, scénáristu, herce, producenta, pana Václava Marhoula. Dále vystoupí se svými příspěvky starosta obce Vysočina pan Tomáš Dubský, pan Jiří Motyčka, Mik Svoboda a bývalý starosta Chrudimi Petr Řezníček. Jsem přesvědčen, že dnešní shromáždění proběhne v klidu. Jo, proběhne v klidu a bez žádnýho narušení. Kdyby přece jenom se objevil někdo, kto by chtěl toho shromážení narušit. Eh, shromážení je monitorováno policií, takže pokud by někdo takový ve vašem okolí se objevil, okamžitě ho naležte. nahlaš příslušníkům tamle u kostelesu a budou tady budou tady nás opatrovat. Ještě jedna malá, ta je příjemnější, protože je docela zima, tak díky manželům řezničkovým máme tady vedle stoleček a tam je čaj. Můžete se občerstvit za případy příspěvek. Budeme jistě vděční.

A teď už na pódium zvu prvního hosta, kterým je pan starosta obce Vysočina, pan Tomáš Dubský.

Hezké odpoledne, milé dámy, vážení pánové, milí přátelé. Já děkuji za tak milé přivítání a děkuji za ten krásný úvod, který tady byl. A já u toho děkování vlastně na začátek i zůstanu. Já bych chtěl poděkovat Chrudimskému milionu chvilek za to, že tyto akce pořádají a nemám na mysli jenom jenom tu dnešní a tu, co byla před 14 dny, ale mám na mysli všechna ta setkání, všechna ta promítání a ty besedy, které se zde v Chrudimy konají, protože je to pro nás, pro všechny pro občany moc důležitý. A hlavně bych chtěl dneska poděkovat vám všem, že v neděli odpoledne místo toho, abyste seděli doma u televize, koukali možná na olympiádu a nebo byli někde se svými přáteli, tak jdete na náměstí podpořit podpořit dobrou věc a vyjádřit svůj občanskej postoj k tomu, že to, co se děje v dneska v naší zemi, to co nám předvádí naše politická reprezentace, že není normální, že prostě není normální, aby se posílali hrubé, hrubé výhružné vzkazy panu prezidentovi, aby pan ministr České republiky posílal urážlivé vzkazy panu prezidentovi. To prostě není normální a je potřeba se proti tomu jasně vymezovat. Není normální, aby aby se politici, ale i lidi mezi sebou sprostě uráželi, byť na sociálních sítích. A proti tomudle všemu je potřeba říct jasný, jasný naše společný, ne? Takže za to všechno vám moc a moc děkuji a já mám takový takový svůj pocit, že to, co nám předvádí současná politická reprezentace, by nás mělo víst k tomu, abychom abychom ztratili o tu politiku zájem, aby nás to odradilo, aby nás to nějakým způsobem dovedlo k tomu, že si budeme říkat to ty zlý v Praze, to se nás vlastně netýká, ale nás to týká strašně moc, protože my všichni tady společně žijeme. Takže já vám moc děkuju, že dneska jste měli tu odvahu, tu sílu a tu chuť přijít. Je tady spousta dalších řečníků. A já možná si ještě nakonec dovolím jednu takovou poznámku, protože byl jsem představen jako starosta tady malé obce v Pardubickém kraji. Na podzim nás čekají další volby, takže prosím koukejte i na to, protože mnohdy právě na tom komunálu to všechno začíná a mnohdy ten komunál nám legitimizuje to, co se potom děje v těch patrech v uvozovkách nejvyšších. Děkuji.

Děkuju panu Tomáši Tomáši Dubskému a jako dalšího zvu na podium zástupce Mladé generace. Já jsem velice rád, že naše pozvání přijal student třetího ročníku oboru politologie a mezinárodní vztahy na Karlově univerzitě pan Nick Svoboda.

Dobré odpoledne, Chrudím. Ahoj. Jsem rád, že vás tady vidím v takovémhle počtu i přes nepříznivé počasí. Tak aspoň nám neprší, nesněží. Určitě jste koukali všichni na hokej proti Švýcarsku a hokejisti nám ukázali jednu hrozně důležitou věc, že se bojuje až do konce o každý kousek ledu, i když se v nějaké té fázi třeba vůbec nedaří. A přesně tuhle bojovnost musíme přenést z olympijského ledu na naše náměstí, protože člověk, který upřednostňuje zájmy eh fanouška nacistických symbolů před zájmy republiky a uchyluje se kvůli tomu k vyhrožování hlavě států, nemá ve vládě co dělat. A Filip Turek, ten už vůbec ne, protože ať už jde o diplomacii nebo o životní prostředí, extrémisté do české vlády prostě nepatří. V těchto chvílích je tedy nutné vyjádřit podporu prezidentu Pavlovi a hodnotám, které reprezentuje. Byl to právě pevný postoj pana prezidenta. Stojíme za prezidentem. Pana prezidenta a tlak plného staromáku, co nakonec donutilo Andreje Babiše v otázce Filipa Turka couvnout. Stalo se tak jen chvíli poté, co Petr Macinka prohlásil, že prezidenta je potřeba ignorovat. Celou touto situací Macinka znovu jen ukázal svoji malost a to, že největší vrchol, kterého v životě dosáhl, je vrchol ubohosti. Nesmíme se ale nechat ukolébat jen dílčím vítězstvím. Kauza kolem motoristů totiž nesmí přehlušit to, co se děje potichu na pozadí. Vedle konce služebního zákona nám hrozí i ovládnutí veřejnoprávních médií do podoby, ve které přestanou sloužit nám a začnou sloužit politikům u moci. V těchto věcech má prezident bohužel jen omezené pravomoci. Tady už Petr Pavel sám nic nezmůže. Tady nastupujeme my. Současná moc a zejména Andrej Babiš se totiž bojí jediné věci a tou je aktivní občanská společnost. Proto se dnes musíme ozvat, ale nestačí jen stát tady na náměstí. Pokud chceme změnu, musíme pro ní něco aktivně udělat. Vstupujte do demokratických stran. Zajímejte se o své obce, o dění kolem sebe, protože nikdo jiný to za vás neudělá. Díky, že jste přišli, že stojíte za prezidentem a že vám osud Česka není lhostejný. Díky.

A ještě tady mám pozdrav od Erika Jahnického, který vám s dovolením přečtu. Dobrý den všem i ode mě. Všechny vás zdravím. Jsem momentálně v Miláně na zimní olympiádě a fandím sportovcům. Pevně doufám, že se vás tam u nás v Chrudimi sešla celá řada skvělých lidí, příznivců a podporovatelů demokracie a samozřejmě zdravím všechny úžasné hosty. Těším se na videa a fotky. Velké díky Honzovi Vichrovi za rychlé uspořádání akce a zde je pár mých slov. Dnešní setkání je z jednoho prostého, ale zásadního důvodu. Abychom vyslali jasný vzkaz na prestí hrad. Chceme, aby prezident Petr Pavel věděl, že v tom není sám, že za ním stojíme, věříme mu a jsme nesmírně vděční za to, jakým způsobem nás vede. Pana prezidenta si vážím víc, než dokážu pár slovy vyjádřit. Vážím si ho, že drží pevný a čitelný politický kurz, díky kterému se ve světě nemusíme krčit v koutě. Vážím si toho, jak důstojně nás zastupuje doma i v zahraničí, kde nás reprezentuje jako moderní, sebevědomou a pevnou součást západního světa a hlavně si vážím jeho hodnot. Je to člověk, který do politiky vrátil slušnost, rozvahu a klid. A právě za to, jaký je, mu patří obrovské poděkování. Právě proto je teď tak důležité, abychom mu právě my, občané vyjádřili svou podporu a důvěru. Všichni totiž vidíme tu vlnu útoku od lidí, kteří nemají co nabídnout a tak jen plivou kolem sebe. Političtí zoufalci jako Macinka, Turek, Rrajchl nebo Okamura, ale i Babiš se snaží jen rozkládat společnost a lehce posbírat body na lacném populismu. Tihle kvulanti a političtí zoufalci jsou bez skutečné vize, kteří jen paraetují na strachu a nenávisti. Snaží se špinit někoho, komu nesahjí ani pokotníky. Ale právě proto jsme tady my, aby bylo slyšet, že jejich křik nás nepřehluší. Pane prezidente, máme ve vás absolutní důvěru. Jsme hrdí na to, že jste naším prezidentem. Děkujeme za tu stabilitu a naději, kterou nám dáváte. Slibujeme vám jedno. My se zlomit nenecháme a budeme za vámi stát dál, protože věříme, že pravda a slušnost mají smysl. Jsme rádi, že vás máme. Máme totiž prezidenta, na kterého můžeme vít po dlouhé době skutečně hrdí. Říkám to na rovinu. Tyhle útoky jsou jen hlukem lidí, kteří sami nic nedokázali. Pro mě se jedná o politický balast, který se nám jen plete pod nohy. Nenechme se otrávit jejich agresí. Stůjme za naším prezidentem, protože on stojí za námi a za budoucností naší země. Pane prezidente, děkujeme a držíme vám záda s úctou Erik Jahnický.

Děkuj, děkuji Erikovi a nyní pozvu na pódium Honzu Rydla a poslechneme si první hudební ukázku.

Jo, dobrý, dobrý den. Mně připadla ta čest doprovodit dvěma písněmi v meziprogramu. Čili první píseň bude z nadcházejícího alba naší obnovené skupiny Deux, kterou jsme tady založili na chrodímském gymnáziu před 30 lety a vracíme se zpátky. Jmenuje se Dál. Je tvůj cíl. Znalsi cestu, po kterýs šel sám. Cestu, která nikde neskončí. Rozděl slávu lidem, co ji roztrhaj. Dál je tvůj cíl. Ticho zpívá píseň mámivů. Stiskni spouš a krví smažeš stín. Oči tvé snad jednou prohlédnout, že dál je tvůj cíl. Životem je hra a čas má spousěr. Na jeviště stát. To není vždycky fér. Varebný je svět přes černých vým diváku se dá panákem zahřívá sví naděje a strach. Když mrkom se ptá, co za soucitu kránu déšťá vím, já znám. Stačí vít, čeho by se zbála. Láska, bolest není navzděky. Závist lidí, co ti úsměv daj. Je tvůj cíl. Životem je hra a čas má spoustu děr. Na ještě stát, to není vždycky fér. Barevný je svět přes černých písmen diváku se dá panákem zahřívá sí naděje a strach. Když vrakomor se ptá, co za soucitu ránu deš. Já vím. G forever zde si prosím představte heavy metalové sólo kiterové. Hraju to kvůli tomu, že píseň končí akordy durový, když to je malový. A dur znamená naději. Moc děkuji. Reklamní okénko. Připomínám, že album vychází v květnu od 235. pokřtíme zde v Agoře. Eh, budu pokračovat písní, kterou asi všichni znáte. napsal jí John Lenon a budeme si trochu představovat no heavasy No hellow us the sky. Imagine all the people in the day. Imagine no countries you do nothing to kill or die for and religion to imagine all the in you say I’m a dreamer but I’m not the only one I hope someday you join the imagine possession I wonder if you no need H a brotherhood a sisterhood of you may sing I’m a dreamer but I not the only one I hope somed you jo as Ovi za krásnou.

Díky Honzovi za krásnou hudbu a nyí poprosím o krátké vystoupení paní Dagmar Peckovou.

Tak já už jsem tu zas. Jo, tady eh já už jsem tu zas. Já teda nemám úplně nic připravenýho. Já jsem tak nějak nepočítala s tím, že budu mluvit. Jenom jsem říkala, že budete krátká. Já budu krátká. Ano. Tak právě proto. E, takže já jsem se jenom zamejšlela, jak je vůbec možný, že se tahle skvadra, s dovolením, když to tak můžu nazvat, vládní, octla na nejvyšším žebříčku ve vládě. Eh, zastupujou nás v zahraničí. To, co předved pan Macinka včera v Mnichově, to taky není zrovna asi úplně pozitivní. Eh, já jsem se sama sebe ptala, jak je tohle možný, jak tohle lidi můžou dopustit. A myslím si, že nám chybí kultura, nejenom vystupování, ale vzdělání, sebevzdělávání a že to je na silným ústupu. A myslím si, že pokavať se opět prosadí, že do kultury půjde nejměz, do školství půjde nejmín peněz, ale budou peníze na to, aby se eh dotovaly různé zemědělské firmy, nebudu jmenovat, tak si nemyslím, že se to zlepší. Pokavať ministr kultury pan Klempíř ohlásí, že dostane ministerstvo kultury opět několik miliard méně a nebude na živou kulturu, nebude na nebude na to udržovat kulturní dědictví, tak si nemyslím, že se to zlepší, ale já si naopak myslím, že se to zhorší a že možná už tady příště vůbec stát nebudeme, hlavně nebudeme smět. Takže apeluju na všechny, nenechte to dopustit.

Děkuju vám. Děkuju, paní Peckové a vzhledem k tomu, že opravdu spěcha do Prahy taky asi už propustíme. Ještě jednou děkujem a přejeme šťastnou cestu. A nyní požádám pana Jiřího Motyčku, aby nám přednesl svůj krátký příspěvek.

Dobré odpoledne, vážení přátelé. Je vám zima? Já jsem čekal, že řeknete, že není. Mně zima je a ale jsem tady s vámi rád. A tak bez dlouhé bez dlouhého úvodu přejdu hned k věci. Na české politické scéně jsme si už na leda, co zvykli. Jsme fakt hodně otrlí a zoceleni všelijakými průšvy politiku na hraně či dokonce za hranou zákona. Měli jsme zde takzvaný sarajevský atentát, tedy financování vládní partaje mrtvými dušemi. Opoziční smlouvu, tedy Oxyon, který v dějinách politologie nemá období. Měli jsme prezidenta, který se jezdil do Číny učit, jak stabilizovat českou společnost. Měli jsme taky prezidenta, který velkory sece pojatou amnestií propustil na svobodu grázli, kteří zneužili jeho spackanou kupónovou privatizaci ke svým zločineckým rejdům. Ale že by tady ministr zahraničí SMSkami po půlnoci vydíral prezidenta republiky. Tedy že by jakýsi nmant, který je ve vrcholové politice za tejden 14 dní, mistroval čtyřhvězdičkového generála se zkušenostmi ze skutečné války. To jsme tu fakt ještě neměli. Pokud po této nechutné eskapádě se neomluví prezidentu a poté neodstoupí, měl by ho odvolat sám premiér. Jenže přát Jenže přátelé, co s premiérem? který je vydíratelný svými koaličními partnery, nemá stále vyřešený střed zájmu, i když 30 dní je dávno v čudu a do Agrefertu proudí otevřenými penězovody další miliony dotací. Kdybyste to někomu nezasvěcenému vypravovali, tak by se vás nutně musel zeptat, v kterém že absurdy stánu či Banánové republice se to odehrává a vy byste mu se smutkem v duši museli vysvětlit, že se jedná o Českou republiku. Ale zpátky k Macinkovi, což je ten hlavní důvod, proč tady jsme. Fracek a dvojministr vyškolený v Institutu Václava Klauze vydírá prezidenta republiky a stále ve svých úřadech zůstává. Tento nikoli výškoum malý člověk prezidentu Petru Pavlovi nesahá ani po oni příslovečné kotníky. Pokud by mu sahal, obrazně řečeno, aspoň po kolena, tak by se mu s pokorou omluvil a sám odstoupil. Ale ale to není bohužel styl velice arogantního pana Macinky. Tak ještě vesměvo mě, možná si na to vzpomenete, jako psycholog amatér rozvíl své absurdní teorie o tom, že Petr Pavel do svého rozhodnutí nejmenovat hajlujícího Turka ministrem promítá svoj komunistickou minulost. Neomlouvá ho ani to, že vůbec neví, o čem bolševický režim byl. Ne, kámoši Turek a Macinka se jen tak nevzdávají. Zejména mají podporu nejslabšího premiéra po listopadu 89, který je navíc ještě vydíratelný. Ale přátelé, nechci se zbytečně opakovat. Je nám vytýkáno, že spolek milion chvilek v čele s prezidentem supluje opozici. Ano. Pokud opozice, která slibovala, že bude tvrdou, nepřijde s nějakým smysluplným nápadem, jak této vládní svolči účinně oponovat nebo ještě lépe zatnout tipec, tak v tom případě musí takovou opozici zastoupit občanská společnost. jako silný nástroj demokracie, ať si o nás voliči této šestikolky myslí, co chtějí. Apropos voliči ano a zbytku koalice, jsem přesvědčen, možná jsem naivní, nevím, že u těch voličů, kteří jsou to aspoň trochu přemýšlet o věci a racionálně vnímat realitu, tak musí tušit, že po nástupu vlády toho slovenského STBáka tady cosi nehraje. Už třeba přátelé jen rozpočet s 310 miliardovým schodkem, který vygenerovala účetní z Malhostovic a dáme dáma s pávče daňových poplatníků. Dále pak je nám vytýkáno, že nerespektujeme výsledek demokratických voleb. Respektujeme, respektujeme, respektujeme, ale jen do té doby, pokud se vláda bude chovat demokraticky. Nabízí se relevantní otázka, zda tato vláda, která omezila pomoc Ukrajině a výdaje na zbrojení, neohrožuje bezpečnost Česka. Pokud pokud toho opozice není schopna, tak občanská společnost může musí udělat vše proto, aby vláda s vydíratelným premiérem ve střetu zájmu nenaplnila svůj celý čtyřletý mandát. V opačném případě na to doplatí všichni obyvatelé České republiky. Pochopitelně včetně voličů ano, SPD a motoristů sobě. Přátelé, děkuji za pozornost. Trošku jste se zahřáli, tak to jsem rád a děkuju. A ještě mi dovolte, abych vám přečetl otevřený dopis politickým reprezentantům, který napsal Jiří Luka, ředitel základní školy a mateřské školy Šeberov. Adresáty, adresáty jsou předseda vlády, členové vlády, poslanci a senátoři České republiky. Dopis je datován v Praze 31. ledna letošního roku. Cituji: “Vážení, jsem ředitel základní školy a mateřské školy. Každý den vidím, jak děti kopírují svět dospělých. Jejich slovník, způsob řečení konfliktů, vztah k pravdě, k hodnotám, respekt k druhým. Ve škole vedeme děti k osvojování si hodnot a učíme je, že je správné vyjádřit slušně své názory, že síla je v respektu a ne v ponižování, že spory se dají vést konstruktivně, bez výsměchu a bez nenávisti. Učíme je, že pravda a důstojnost nejsou slabost, ale základ, na kterém stojí bezpečné vztahy a svobodná společnost. A proto už nemohl nemohu mlčet, když sleduji, jak část politické kultury u nás klouzává k opaku. My učitelé jsme si vědomi toho, že jsme pro naše žáky vzorem. Ne proto, že bychom snad byli dokonalí, ale proto, že s nimi trávíme hodně času a oni nás zrcadlí. Totéž platí pro vás politiky. Jste vidět víc než kdokoli jiný. Vaše chování, slova, gesta, ironie, útoky, teatrální provokace se přelévá do společnosti a společnost to pak posílá dál do rodin, do škol, do lidských srdcí. Když se veřejném prostoru normalizuje pohrdání, roste pohrdání. Když se normalizuje výsměch, roste výsměch. Když se normalizuje agrese, roste agrese. A pokud klesne úroveň veřejné komunikace, doplatí na to děti. A v konečném důsledku v budoucnosti pak také my všichni. Nedávno jsme si doma s dcerou četli každý svoji knihu. Ptala se mě, proč často sahám po příbězích z války a totality po těžkých tématech. Řekl jsem jí, že takové knihy čtu, abychom nezapomínali. Čeho jsou lidé schopni, když se ztratí respekt a svědomí, že je důležité rozumět minulosti, aby se podobné mechanismy nevracel v novém kabátu. A ona mi odpověděla:”Tak to se vám letos moc nepovedlo.” Byla to reakce desetileté dívky a přitom dost přesná. V posledních měsících mám pocit, že se nám jako společnosti rozjíždí zlehčování lidské důstojnosti, obchodování se strachem a přikrmování nenávisti. Žijeme v čase války, nejistoty a polarizace. Právě v takové době je zvlášť nebezpečné, když veřejné osobnosti přilévají do ohně a místo odpovědnosti volí laciný efekt. Demokracie nestojí na zákonech, stojí i na mravním klimatu, na tom, co je považuje, co se považuje za přijatelné, jak se zachází s pravdou, jak se mluví o slabších, o menšinách, o cizincích, o napadených. Historie nás učí, že společenský rozklad často začíná osobnostmi, zlehčováním, cynismem, úšklebkem, normalizací neúcty a pak už to jede. Žádám vás jako ředitel školy, mluvte tak, aby se za vás jednou nemusely stydět vaše vlastní děti. Mluvte slušně, hledejte pravdu. Když znevážíte člověka, učíte je znevažovat člověka. Když si z protivníka uděláte terč, učíte je udělat si terč ze spolužáka. Zastavte ponižování, provokace a osobní útoky. Odmítněte nenávist, i kdyby vám přinášele populistické body. Jestli má tahle země obstát, nesmíte z ní dělat hřiště pro cynismus. Držte hodnoty, které k naší zemi patří a hlavně poslouchejte své svědomí, protože my ve škole pak každý den opravujeme to, co veřejný prostor rozbíjí. Důležité ale je i v těžkých dobách vidět dobro a posilovat ho. Solidarita, lidskost a slušnost jsou nosné mechanismy civilizované společnosti. Proto chci poděkovat všem, kdo se drží hodnot a do společnosti je vnášejí. Děkuji všem lidem, kteří se eh kteří se nebojí ozvat, rodičům, učitelům, občanům, novinářům, odborníkům, politikům, všem, kdo drží laďku slušnosti. Chci poděkovat i prezidentovi republiky za to, že vnáší do veřejného prostoru klid, důstojnost a vědomí odpovědnosti. V konečném důsledku, když nejde vůbec o V konečném důsledku totiž nejde vůbec o politiku. Jde o to, jaký příklad dáváme našim dětem, jaké normy nastavujeme, jaký jazyk se stane v našich vztazích používaným, jaké chování bude běžné. děti jednou převezmou naši zem a my se jich možná budeme ptát, proč jsou drsné, cynické a bez respektu. Jenže oni se můžou zeptat dřív a vy jste to neviděli, vy jste to nechali být. Já to nechci nechat být. Proto dělám svoji práci, proto píšu tenhle dopis. Děkuji. Jiří Luka, ředitel základní školy a mateřské školy Šeberov. Děkuji za pozornost.

Děkuji Jiřímu Motyčkovi. A teď ještě jedna hudební vložka. Prosím pana Václava Blabolila. Mimochodem jediného chartistu zde na Chrudimi.

Tak zkusím zazpívat píseň, kterou jsem nezpíval eh léta, takže neznám text a budu muset slajdem, takže nevím na co se dívat. Dřív, když tak pojďte druhý strany. To je písení. Je to možný. Když večer, den se schýlí, zalezem od peřiny. Táto, dlouho nezývej dobrou noc. Odpočívej hlubokem s tím. Ty vole, v hlubokém stínu noci potkal jsem kratru moci. Ta zrůda měla lidskou tvář. Já začal jsem se potit, že by mě mohla chytit. Zesta mě zruila vlastní pláč. Ta zrůda měla lidskou tvář. Usídá sídliště zvířátka, hračky hřiště. Sen motýl oknem přiletí. Dobrou noc všichni děti. Nemoh jsem tomu věřit. Začal jsem si jí v měřit. Ta zrůda měla lidský hlas. Já začal jsem se potit, že by mě mohla chytit. Zesna mě vzbudil vlastní pláč. Ta zůra hlas. Družice kolem lítá. Vítka ulicí chodí. Dobrou noc všichni lidi. Proužil jsem se ze snů. Ruku mi přitom tisknul příslušník k moci lidský strach. Nechal mě ještě dýchat, aby jsem mu mohl zpívat. Zesna mě vzbudil. vlastní pláč. Ta zrůda měla lidský hlas. Zesna mě zudil vlastní pláč. Gratula, moci, lidský strach.

Děkuji, děkuji Václavovi. Blížíme se pomalu ke konci a teď bych poprosil Petra Řezníčka o krátký a hned po něm přijde pan Marhoul.

Dobré odpoledne, vážení a milí spoluobčané i přespolní, kteří jste dnes přišli sem na Chrudimské náměstí. Stávali jsme tady téměř před 36 lety. V listopadu 89. Byla nám zima, možná i trochu sněhu a všichni, co jsme tady na tom náměstí stáli, tak jsme měli jedno velké přání, abysme dokázali svojí účastí podpořit studenty, herce a lidi, kteří nejenom v Praze, ale všude po České republice dávali najevo, že komunistický režim má odzvoněno. Všichni jsme si přáli, abychom se dopracovali svobodných a demokratickejch voleb a všichni jsme si přáli, aby Československá republika v té době byla republikou, která bude svobodná, demokratická a kde se nebudeme bát vyslovit svůj názor, svoje přesvědčení. To se nám splnilo. Československá a od roku 93 Česká republika se i s mnohými problémy, kterými procházela, vydala cestou suverénní demokratické svobodné země. Od té doby proběhlo devět voleb do poslanecké sněmovny. Ne vždycky jsme ti, kteří nebyli spokojeni s tím, jak výsledky voleb dopadly. Možná to byla naše chyba, že jsme byli málo pozorní. Možná to byla chyba politických stran, které na své kandidátky umísťovali lidi, kteří ne úplně splnili a splňovali takové hodnoty, na které poukazoval československý prezident Tomáš Garik Masarik. Morálka, zodpovědnost, pravdomluvnost. Nicméně každé volby jsou o tom, že máme volbu. Teď volby nějak dopadly. V těch volbách možná zvítězilo to, co je asi ne úplně nejšťastnější, nepravdy, lži a možná i některé věci, které se zdály jakoby, že se snadno nechají vyřešit lusknutím prstů. Ale to se nestane nikdy, pokud lidi skutečně a opravdově nebudou naplňovat svoje mandáty. Třikrát jsme měli možnost napřímo volit prezidenta České republiky, figuru, která republiku zastupuje na venek. Republik republice vytváří určité renomé. Před třemi lety jsme zvolili jako hlavu státu bývalého vojáka, armádního generála, náčelníka generálního štábu ve výslužbě. Tak jak já jsem ho poznal, tak si myslím, že on si dokáže poradit sám, protože ten, kdo nezažil na vlastní kůži útrapy války, odříkání, který, které musel ten člověk zvládnout a mít zodpovědnost za svoje vojáky, to není málo a to není špatná výbava Pro pozici, kterou prezident republiky zastává. Velmi mě uráží slova zelená guma a nějaké další handlivé texty, které se objevují na Facebooku. A já se vůbec nestydím se postavit za něj, vedle něj, před něj, protože pořád je to pro mě člověk, který prošel nejenom tou vojenskou e situací a vojenskou zkušeností a pro mě je to člověk, který dává ná všem jistotu, který nám dává i možná dobrou mysl. A jestliže jsem chtěl hovořit o jisté míře reprezentace, tak na republikové i celosvětové úrovni nás tenhle člověk reprezentuje dobře. A upřímně, každý z nás někdy v životě udělal nějaký přešlap. Možná ten, kdo úplně neprošel tou vojnou jako voják z povolání, tak možná dneska velmi kriticky hodnotí jeho dobu mladosti a jeho dobu členství v komunistické straně. Kolik vojáků, základní vojáků z povolání se dokázalo vzepřít a mělo tu šanci se vůbec zepřít? Dneska jsem četl takovou stať od pana Stehlíka, historika, vojenského historika. Doporučuju každému, aby si přečetl. Hlavně těm, kteří jsou právě velmi kritičtí vůči prezidentu České republiky, díky jeho mlosti. Je vám zima, já tomu rozumím a já vám přeju, abyste se zahřáli. Tady na tý levý straně, kde tluče srdce a na tý levý straně srdce, který je symbolem lásky. A pojďme se mít rádi a pojďme podpořit našeho pana prezidenta. A moc vám děkuju za vaši pozornost.

Děkuju Petru Řezničkovi za hřejivá slova a nyní poprosím pana Václava Marhova.

Dobrý den. Já jsem prosím ještě než řeknu to, co mám na srdci, o kterém tady byla řeč, tak mě Honza Vichr poprosil, abych přečetl dopis od slovenských kolegů. Je to tak, Honzo? Eh, takže drahé Češky, jsou to Slováci, je to občanské sdružení, kolegové, drahé Češky, drazí Češi, sestry a bratři, posíláme vám vzkaz ze Slovenska. Vzkaz od lidí, kteří už vědí, jaké to je zbodice v zemi, kde moc přestává respektovat občany a kde se občané začínají bát moci. Naše národy jsou navždy spojené historií, kulturou, společnými zápasy i vítězstvími. V roce 1989 jsme spolu stáli na náměstích. Spolu jsme zvonili klíči. Spolu jsme ukázali, že když se lidé přestanou bát, režimy padají, že pravda může být silnější než propaganda. Dnes obavami sledujeme, co se děje. Děkuji vám. Dnes sledujeme obavě, co se děje už i u vás. Na Slovensku už více než dva roky bráníme právní stát a evropské hodnoty. Víme, co znamená, když vláda oslabuje demokratické instituce, útočí na svobodná média, kulturu a občanskou společnost. Víme i to, že demokracie se nerozpadá ze dne na den. Rozkládá se postupně, když jí přestaneme věnovat pozornost, když budeme lho stejní. Připojíme si slova Václava Havla. Přirozenou nevýhodou demokracie je to, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří neberou vážně, umožňuje téměř vše. Přesně teď je ten moment. Demokracie svazuje ruce poctivým a ti nepoctiví to zkoušejí. Vzkoušejí, jestli se unavíte. Vzkoušejí, jestli se rozdělíte. zkoušejí, jestli se přestanete ozývat. My víme, že miliony lidí v České republice to s demokracií myslí vážně a poctivě. Víme, že je vás hodně. Víme, že si najdete miliony chvilek na to, abyste se demokracie zastali. Milion chvilek pro demokracii není jen název. Je to síla každodenní odvahy. Každý transparent, každý hlas, každý podpis, každé setkání na náměstí, každý rozhovor, ve kterém se postavíte proti lži, to všechno se spojuje. A když se to spojí, vznikne obrovská síla. Síla, proti které extrémisté, konspirátoři a mafiáni nemají šanci. Politici totiž přicházejí a odcházejí, ale občané zůstávají. Země nepatří žádné vládě, patří vám. Buďte silou, která poví jasně a nahlas. Politika je služba, ne obchod. Chraňte instituce, braňte svobodná média, podporujte svobodnou kulturu. Zastaňte se slabších a hlasitě křičte, když politici zneužívají moc. Buďte generací, která neuhne ani o milimetr. My na Slovensku stojíme při vás. Věříme, že dokážete ochránit Českou republiku svými každodenními chvilkami demokracie. Máme vás rádi. Stojíme při vás, myslíme na vás, držíme vám palce. Jsme s vámi, buďte s námi. Pravda a láska zvítězí nad říenávistí. No, málokdy se stává, že člověk přečte takovýhle dopis a v podstatě by podepsal úplně bez výhrad jakoukoliv větu. Tak to je moje první poznámka.

Druhá poznámka je, že já vítám toto počasí. Víte proč? Protože to je počasí pro dobrý charaktery. Tak to je. Berme to takhle. To není nic, co by nějakým způsobem nás mohlo omezovat. Naopak vítám to. Škoda, že není větší zima. Škoda, že mi nemrznou nohy ještě více, protože jsem zapomněl si vzít dobrý boty. Vzal jsem si polobotky, takže já to jenom vítám. To je druhá poznámka.

Třetí, prosím, eh, lehce zvážním. Doba, ve které žijeme, je samozřejmě těžká. Ještě nikdy jsme nebyli v situaci, kdyby politická reprezentace byla tvořená lidmi, kteří jsou ultrapravčáci, fašisti, populisti a lidi, který inklinují k nacismu. Tak to je a úplně mě fascinuje, když některá česká média nezmiňují souvislosti s panem Turkem, jeho skutečně adoraci, jednou z nejhorších vůbec režimů, ideologií, která vznikla na starém kontinentu a to je nacismus. Tak to je jako zcela zásadní. Proto prosím jeho hlavního šéfa, pana Macinku jsem odmítl nazývat macinkou, ale už mu říkám pouze nacinka. Je to každopádně něco, nevím, jak to působí na vás, ale jako největší nepřítel pro nás je malomyslnost. Jako kdy vlastně si člověk říká, je to špatně a bude ještě hůř. Ale já popravdě řečeno za sebe říkám zcela upřímně, že já jsem jak ta kobyla. Čím víc jí nasadíte u zdu, tak tím víc se staví na zadní. Čím víc oni budou tlačet, tím víc já budu vzdorovat. řekl: “Čím víc mě budou tahat dozadu, tím víc já půjdu dopředu.” A tohle přeju celé naší české společnosti, protože malomyslnost je něco, e, co by nás opravdu potom zabilo. A já nevěřím tomu, že se to stane, protože na rozdíl od Slovenska, od kolegů, kteří nám napsali ten dopis, si myslím, že ta česká demokracie je přece jenom jakoby silnější. Slováci jsou na tom hůř než my. Slováci nemají senát. My ho máme. Naštěstí je to velký pilíř naší demokracie. Máme prezidenta, kvůli kterému se jsme dnes sešli. člověka zásadového, poctivého, člověka, kterého znám osobně víc než 20 let a byl bych skutečně schopen dát ruku do ohně jako za něj, jako za člověka zásadového. Máme tady svobodná média, máme ještě stále tady veřejnoprávní média a já hluboce věřím tomu, že my jsme se tady vůbec nejenom chrudimy, ale na všech dalších místech v Čechách, než se šli vůbec na naposledy. teprv všechno začíná, protože jako snaha o zničit veřejnoprávní českou televizi a Český rozhlas, to je ta cesta přesně do pekel. A jestli si pan Babiš myslí, že bude mít chleba pomazaný po obou stranách, že jim to tak nějak jako projde, to se teda zatraceně hluboce mýlí. Věřím. To, že zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu začali podpisovat petici za svojí nezávislost, mě vede k tomu eh k přesvědčení, že vlastně se asi stane to, co v roce 2000, že česká televize nebo zaměstnanci České televize vstoupí do okupační stávky a my půjdeme znovu na náměstí a budou nás stovky a stovky tisíc a jestli se oni něčeho bojí, tak se bojí přesně tohodle toho. I když na venek říkají, jen ať si demonstrují. Jsou to takoví kašpárci, o nic nenajde. Ale bojí se. Strašně se bojí lidí. Strašně se bojí lidí. Bojí se nás, vás. A to je přesně ten poslední pilíř, který my tady máme, nebo předposlední pilíř je naše opozice, která řekněme, už to tady řekl jeden z předřečníků, dobrý. Musíme dát opozici nějaký čas, jak ona se teprv hledá v tuto chvíli. Je to jenom pár týdnů potom, co dostala tato vláda nějakým způsobem důvěru v poslanecké sněmovně, ale jako my i musíme tlačit jako na opozici, aby skutečně se jako opozice chovala a nebyly to z jejich strany pouze plané řeči. A ten poslední zásadní pilíř je to, co je dnes tady na tom náměstí, to je občanská společnost. lidi, kteří nejsou ovce. Protože jestli je přáním jakéhokoliv politika, je to, abysme byli ovce, který ne na ničem už nezáleží, jenom jestli budou mít tu pastvu nebo nebudou. A já hluboce jsem přesvědčený optimista, že za těch 35 let, řekněme od listopadu roku 89 eh nebo víc než 35 let, jako ta česká společnost, občanská společnost je dostatečně silná na to, aby odolala.

Tak a úplně poslední, prosím. Zaujal mě támhle pan kolega, který támhle stojí. Hanba všem, co podporují kariérní komunisty bývalé. Neberte to osobně, to je na vás i na všechny ostatní. Víte, co mě fascinuje? Mě fascinuje jak našeho pana prezidenta, který byl dva roky řadovým členem KSČ, jako neustále odsuzují a dehonestují a vůbec jim nevadí. že předseda vlády je kariérní komunista Stbák. Vůbec nevadí, že paní Válková, členka ano, byla osobní asistentkou největšího zločince v naší historii, generálního prokuratora Urváka, který poslal na Šebenici opravdu strašnou spoustu nevinných lidí. To vám nevadí? No, ale nám to vadí. Proto jsme tady a nikdy na to nezapomeneme. Nikdy. Takže pryč pokryci, ať žije svoboda a uvidíme se příště.

Moc děkuju. Václavovi, moc moc děkuju. Tohle asi to potřebovalo. Já jsem, když jsem přemejšlel, čím zakončíme to dnešní vystoupení, tak jsem si vzpomněl na jednu krásnou písničku Boba Dylena s názvem No Dark, kterou geniálně přeložil Robert Křesťan e pod názvem Ještě není tma, ale stmívá se. Asi je to trochu charakterický pro tu naší dobu. A já poprosím moc Honzu Rydla, aby nám tu písničku zazpíval.  

Tak děkuju za úvod. Ano, ještě není tma. To je, ale stmívá se důkazem toho, že ta tma ještě není. Jste vy všichni tady na tomhle náměstí. Děkuju vám za to, že jste přišli. Padají stíny, ale není kam sehnout. Nedá se spát ani zapomnout. Mám pocit, jako bych měl duši selyi a že mé jizvy ani slunce nescelí. Není kam jít, i když bylo na čase ještě není tmava, ale zpívá se. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích. Jako byy za všímc krásné bylo něco, co bolí. Přišel mi dopis tak milý samý cit. A ptala mě prostě, že nechce mít. Já už ani nevím, jestli poznám pohla. Ještě není její tma, ale stmívá se. Viděl jsem Londýn. Ty Paříž pozdě ránu šel podél řeky až křezů oceánu. Padl jsem na dno světa níž než umím říct. V lidských očích už nehledám vůbec nic. Jako by pravda byla vadou na kráse. Ještě není tmav, ale stmívá se. Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl. Še se zdá, že se hýbám jže jako bych tu pěl. Jen stojím a myšlenky mi běží Bůh vík. Už ani nevím, před čím sám utíkám. Modlitba mizí jen jako vítr ve vlasech. Ještě není tma, ale zmívá se. Ještě není tma, ale zpívá. Děkuji moc a nenechte tady tuhlectu republikovku zhasnout. Chtěl jsem říct, že když se někdy řekne víc než 1000 pros. Už jsme tedy u konce. Na samý konec bych vás rád seznámil s prohlášením milionu chvilek, které bylo vydáno dnes dopoledne. A tak to zní.

A až to skončí, já bych na to zapomněl, prosím vás, přesuňme se všichni támhle před kostel a uděláme si skupinové foto.

Prohlášení milionu chvilek k 15.2.26. Milí a vzácí přátelé, tak tohle se ještě nikdy nestalo. Nikdy od sametové revoluce se občané České republiky nesešli na tolika místech. Zároveň 410 akcí na podporu slušnosti, dodržování pravidel a prezidenta Pavla. Nespočet lidí ochotných stát hodinu v mrazu na náměstí a ještě se u toho usmívat. Občanská společnost se probudila a nyní se jako lev protahuje a zvedá. Ptáte se proč? Protože to jde rychleji, než jsme si mysleli. Demokracie nezaniká přes noc. Rozpadá se po kouskách. Nejdřív ohnou pravidla, pak ovládnou média, pak přijdou další instituce. Dříve než rozlepíme oči, můžeme se ocitnout v poloautoritářském státě, kde jsou média hlásnou trojobou politiku, kde je na denním pořádku arogance, hulváctví a vydírání a když si politici výměnou za moc kupují vlastní beztrestnosti. Tohle není strašení. Přesně takhle to dopadlo v Maďarsku a na Slovensku a u nás už se to děje také. Ochara tlačí na klempíře, aby na média zaklekl a to rychle. A je dost možné, že on to udělá. Stačí se podívat, jak mění názory. To bude však teprve začátek, přesně jak říkal Václav. A právě proto je třeba postavit se za demokracii teď, dokud je čas. Tohle už není jen podpoře prezident pana prezidenta. Ten je důležitý. Nesmíme ho v tom ale nechat samotného. Nečekejme od něj zázraky a nedělejme z něj spasitele. Tohle už není ani o panům Turkovi a Macinkovi. Tohle už není o nich. Tohle je o nás všech. Pokud nechceme skončit jako na Slovensku, musíme proaktivně ukázat naši kolektivní sílu. Musíme dát jasně najevo, že nedopustíme, aby nám skupinka oligarchů, extrémistů a hulvátů ukradla budoucnost naší země. Proto vám chceme oznámit jednu důležitou věc. Za poslední dva týdny nám přibylo 200 000 podpisů a brzy překonáme 800 000.

Tady v Chrudimi 1800. Úžasný. Děkuju. To už je dobrý důvod věřit, že když každý z nás trochu pomůže, tak ten milion podpisů v dohledné době získáme. Nejde však tolik o konkrétní číslo milion podpisů či 410 akcí. Jde o to, jak tuhle energii přetavit do konkrétní a dlouhodobé práce, která zabrání nejhoršímu. Je čas společně si říct, jak s touhle energií naložíme. A protozjme všechny, všechny, kterým to není jedno, pojďme se společně potkat. Pojďme se potkat v sobotu 21. března na první jarní den na Letenské pláni. Ano, pojďme se setkat, abychom se tam společně postavili za Českou republiku. Pojďme oslavit příchod jara a ukázat celému světu, že nás Češích je víc, než se zdá. Pokud se u nás politici zkusí chovat jako Orban a Fico, tvrdě narazí. Na letné společně pojmenujeme situaci. to, co nám hrozí a také jak konkrétně tomu budeme čelit. Představíme vizi dlouhodobé občanské aktivity, do které se může zapojit každý a která může zvrátit postupný rozpad demokracie. Na letné si rozdáme úkoly a představíme plán. Právě tohle má nyní největší smysl. A nevěřte skeptikům, kteří budou ohrovat nos. Budou nám říkat, říkali jste, že se potkáte na letné, až vás bude milion. My na to říkáme, až se potkáme na letné, tak nás ten milion bude. Budou nám říkat, tohle je předčasné, víc se ještě nic vážného nestalo. A my to říkáme, stalo se víc než dost. A pokud se nesejdeme včas, stane se ještě mnohem víc. Především ale říkáme, letná je nezbytná, protože je to demonstrace naší občanské síly. Je vzkaz politikům bez závran a jakýchkoli limitů. Říci, nemyslete si, že můžete cokoli. Lef je tady a dívá se a s každou vaší levárnou se o něco zvětší. Dnes jsme tu proto, abychom jim ukázali, jaký je to macek. Macek, který mluví už 410 hlasy. Představte si však, jaké by to bylo, kdyby se všechny ty hlasy spojily v jeden jediný. Pokud naplníme lednou, uslyší ten lý hlas každý člověk naší zemi. Ten den už nás politici nebudou moci ignorovat, zesměšnit ani zastavit. Narazí na sílu, která se jí bojí. Ta síla, to jste vy. Víte, jedna chvilka jara nedělá. Milion chvilek však ano. Pojďme být součástí síly, která politikům nastaví zdravé hranice. Pojďme být součástí milionu lidí. který na demokracii záleží. Pojďme ukázat politikům, s čím nikdo z nich nepočítal. Ukažme jim, že v místnosti je lev. Tak na shledanou sobotu 21. března 1500 na leté. Tím bychom naše dnešní shromáždění ukončili. Já vám hrozně moc děkuju, že jsme to přišli v takovém takovém počtu. A teď vás prosím, prosím vás všichni ke kostelu. Uděláme si společné. Děkuji vám ještě jednou..