(přepis je automaticky vytvořený a automaticky zformátovaný, takže tam je hafl nepřesností… lépe je si vyslechnout záznam)
Dobrý večer! Na základě vašeho požadavku jsem zpracoval přepis besedy „foltyn_srt.txt“. Odstranil jsem časové značky, naformátoval text do odstavců a provedl opravy překlepů a drobných chyb, aby byl text snadněji čitelný a srozumitelný.
Zde je upravený text:
Dobrý večer, vážení přátelé. Je to slyšet nebo ne? Není. Už je to lepší? Jo, prosím, pane mistr, jsem na techniku dřevo, ale řekli mi, že mi to dají do ruky a že budu moct… Už je to dobrý? Tady pan major to dá bez mikrofonu. Já se přidám.
Tak hezký podvečer, vážení přátelé. Dovolte mi přivítat vás na další sérii diskuzí, které jako místní skupina Milionů chvilek pořádáme s osobnostmi, s jasným a silným názorem, s lidmi, kteří v této roztříštěné a poněkud těžké době mají co říci, chtějí to říci, ale mají to říci. Za ty téměř dva roky, co to děláme, jsme tady měli řadu těchto osobností. Jmenovat je nebudu. Venku v předsálí je taková galérka. Venku už visí! Můžete se podívat. Dnešní večer, ten úvod se malinko bude lišit od těch předchozích, protože nás navštívil vojenský výsadek a tak bych přivítal pana Otakara Foltýna a majora v záloze pana Václava Marhoula. Teď jenom… Oba dva ty lidi určitě znáte, ale já je malinko připomenu. Posaďte se u nás.
Začnu vyšší šarží: Takže první je právník, důstojník Armády České republiky. V letech 2022 až 23 byl náčelníkem vojenské policie. (Kdybych něco řekl blbě, tak mě opravte.) Byl nasazen na mezinárodní velitelství spojeneckých sil v Kosovu. V letech 2009 a 2019 působil také v rámci kontingentu Armády České republiky, během přítomnosti vojsk v rámci akcí v Afghánistánu. Od roku 2023 působí ve vojenské kanceláři prezidenta republiky. V květnu minulého roku byl jmenován vedoucím odboru strategické komunikace státu. Vedle toho se věnuje pedagogické činnosti jako externí vyučující na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde zároveň studuje doktorský program studia moderní hry. (Ještě studujete?) Plus mínus jo. Zabývá se rovněž mezinárodním právem a problematikou hybridních konfliktů. Jako expert pro mezinárodní právo spolupracuje s Českým červeným křížem a je také členem Společnosti pro mezinárodní právo.
Václav Marhoul, muž mnoha řemesel, režisér, scénárista, producent, manažer, dvojnásobný ředitel Filmového studia Barrandov a také dobrý holub, který se nám po roce do Chrudimi vrátil, byl tady v březnu minulého roku a v podstatě jeho návštěvou jsme tu ty naše akce v tomhle formátu začali. Vystudoval FAMU, obor produkce. Několik let působil ve sdružení Pražská pětka, výtvarné skupině Tvrdohlaví, v divadle SKL. Produkoval filmy Tomáše Horala: „Pražská pětka“ a „Kouř“, svůj film „Nabarvené ptáče“ a „Mazaný Filip“ je také režisérem a scénáristou. Trochu času je v podstatě je první revolučním ředitelem toho studia. Poté byl odvolán, vrátil se v roce 95, aby byl v roce 97 opět odvolán. Založil společnost Silver Screen, v rámci níž produkuje různé akce v oblasti filmu, divadla, výtvarného umění. Je také podepsána tato společnost pod speciálními akcemi jako podporou vstupu České republiky do NATO nebo organizací summitu v Praze, respektive jeho kulturní náplně.
A teď než ještě začneme diskuzi, mám malou povinnost. To neřeknu. Vy, když chodíte, tak víte, co bude následovat. Mám příjemnou a milou povinnost našim hostům předat dárek, který pro nás před každou besedou vytváří moravsko-budějovický výtvarník pan Miroslav Homolka, a to zcela zadarmo jako výraz podpory našich řečníků. Takže já bych vám, pánové, tady předal. Díky. A prosím otočit. Proč Václav hezčí než já? Protože to tak je. Protože to také. Homola podruhé. Já už to jednou mám to samé, ale zase to můžu dát svým dětem. Jako dobrý, aby se večer modlili. Dobrý.
A snad ještě poslední poznámku. Když jsme přemýšleli, co s výtěžkem z těchto větších akcí, tak jsme se rozhodli věnovat na humanitární účely. První takovouto besedu, kterou jsme měli s Václavem a s Ondřejem Vetchým, tak jsme veškerý výtěžek věnovali skupině D na drony Nemesis. A výtěžek z besedy s Václavem Moravcem šel pro oběti povodní v Hradci Králové, respektive Hrudimském okrese. A výtěžek z dnešní besedy bude určen pro společnost „Člověk v tísni“ v rámci akce pro Ukrajinu. Tak to bude asi. Takže to je asi tak všechno. Nějaké formality na úvod a asi se hned vrhneme na dotazy. Předpokládám, já se omlouvám, jsem trošku hlasově indisponován, ale předpokládám, že mluvit budete hlavně vy, případně naši hosté, že mě v tom nenecháte.
Eh, takže možná úplně na začátek bychom si mohli představit pana plukovníka. Jeho jméno je spojeno nejvíce s pojmem Stratcom, čili strategická komunikace státu. Samozřejmě se vás na to zeptáme, i když jste odpovídal možná tisíckrát na to. Já to zkusím jenom jednou větou zkusím říct, a vy mě doplníte, respektive to rozvedete. Já si myslím, že úkolem strategické komunikace je informovat veřejnost o základních hodnotových tématech státu a posilovat odolnou společnost vůči dezinformacím.
Velice stručně asi, abych to rozvedl. Ale ta samotná definice je širší. Ta akademická, kterou zase začnu, tak říká, že strategická komunikace koordinuje aktivity, činy a samotnou komunikaci relevantních státních institucí. To zní strašně učeně, tak si to řekněme na placato. Asi všichni jste slyšeli pojem politický marketing. Politický marketing je nástroj, který politikům vyhrává volby. Strategická komunikace státu vyhrává stabilitu. Může používat obdobné nástroje, ale není to totéž. V zásadě strategická komunikace je nestranická a je nástrojem, nikoliv cílem, ale nástrojem státu, přitom, když komunikuje s občany. Stát, který nekomunikuje s občany, časem přestane být státem, protože prostě nebudete mít pochopení pro to, co a kdy ten stát dělá. V normálních mírových dobách to ničemu nevadí, respektive není to vidět, že by to vadilo, ale v okamžiku krize, jako byla třeba covidová krize, tak roztříštěná, velmi často chaotická a nebo dokonce žádná komunikace státu vedla k extrémně nízké důvěře vůči tomu, co stát dělá. Pokud nevysvětlíte občanům, co stát dělá, nemůžete po nich chtít, aby mu důvěřovali nebo aby ho podporovali.
Je to mimo jiné i povinnost z Ústavy. Listina základních práv a svobod v článku 17 nejenom, že zakazuje cenzuru v míru, ale zároveň státu přikazuje v odstavci pět téhož článku, že musí s občany komunikovat. To znamená, ten stát je povinen. Nejenom, že by to měl dělat, on to má přímo jako ústavní povinnost. Je povinen s občany komunikovat. A v době krizí je to o to důležitější, že ten stát musí být schopen těm občanům říct: „Toto je aktuální problém. My ho budeme řešit takto, protože to je nejlepší způsob, k jakému nejlepší odborníci dospěli, a očekáváme, že výsledek bude tento. Pokud by se ten výsledek nedostavil, řekneme ano, musíme zkusit tohle a očekáváme, že se stane tohle. Od vás, od občanů, potřebujeme tohle“. V době covidové krize jsem přesvědčen, že pokud by takto stát komunikoval, ušetřili bychom si spoustu problémů, nedorozumění, nepochopení, konspirací a všech těch nesmyslů, které nám zaplavují veřejný prostor. K tomu potřebujete soulad slov a činů. Takže se opravdu nemůže stát, že z nějakého důvodu stát řekne sice nerad, ale prostě musíme omezit pohyb, shromažďování a například návštěvy společenských zařízení. A soulad činů a slov spočívá v tom, že se nemůže stát, že ministr zdravotnictví si udělá tajný večírek s nějakými kamarády, což se reálně stalo. Tak pak opět nemůžete očekávat, že ti občané tomu budou věřit. To znamená, i když někdo udělá takovou ve skutečnosti marginální chybu, tak vám tu strategickou komunikaci brutálně naruší, protože jak jsme si řekli, je to koordinace aktivit, slov a především té samotné komunikace. Pokud slova a činy jsou v rozporu, nebudete tomu věřit. Jinými slovy, nemůžete lhát.
Pokud tohle budete dělat dobře, jako to dělá třeba Velká Británie nebo Finsko, můžete očekávat, že v základních parametrech ta společnost je stabilizovaná a rozumí tomu, že je dobré být součástí svého státu, je dobré být informován a zároveň tím pádem mít důvěru možná ne v konkrétní politiky, ale každopádně v ten stát jako takový. Ten stát je vlastně servisní organizace občanů. Poskytuje vám služby a v mnohém typicky případě třeba bezpečnostních témat potřebuje součinnost těch občanů. Bez těch občanů to nejde. Ten stát to neudělá bez nich. A aby tam ta součinnost existovala, musíte vy jako občané rozumět tomu, co dělá. Já za mák nerozumím epidemiologii, ale věřím tomu, že lidé jako třeba profesor Konvalinka, jeden z nejlepších českých vědců, tomu rozumí, protože je to jeho chleba. V momentě, kdy tomu nebudu věřit, tak asi budu mít problém s tím nechat se naočkovat. A obráceně, pokud bude vybudována důvěra v to, že máme odborníky, kteří dokážou řešit složité situace, které každý z nás samostatně řešit nemůže, pak můžeme očekávat důvěru vůči státu.
A úplně poslední věc, abych nebyl příliš dlouhý. Dokonale vám funguje strategická komunikace tehdy, pokud se komunikace státu o těchto tématech nemění po každých volbách. V případě Finska je úplně jedno, jestli je u moci pravicová, levicová, liberální, konzervativní vláda. Zahraniční směřování Finska je konstantní. Postup a obrana Finska proti ruskému vlivu je konstantní. Akceptace základních hodnot a tím se vracím k tomu, co už zaznělo, akceptace základních hodnot. Bavit se můžeme o tom, jestli důchodová reforma má být vlevo nebo vpravo, ale nemůžeme se bavit o tom, jestli Rusko má nebo nemá právo se vměšovat do dalších záležitostí. Nemá. A to je to jádlo pudla.
Moderátor: Velké Británii, kde to mají dobře udělaný, a všichni hlavní rozdíly u vás takhle?
Foltýn: No tak protože my jsme 30 let ty hodnoty neříkali. My jsme si tak nějak mysleli, že když bude ta svoboda, tak ty hodnoty všichni nasajeme s mateřským mlékem té svobody a všichni je budeme automaticky mít. No tak leda prdla. Tak to samozřejmě není. Stát, který neříká občanům, na jakých hodnotách stojí, no, tak zase nemůže čekat, že ti občané je budou akceptovat. Pak si ty hodnoty každý bude hledat někde jinde. Ale moje svoboda končí u svobody všech ostatních. To znamená, když jsme šli sem, tak jsme se bavili o debatě v Jičíně, kterou narušil nějaký kybcující rudokožec. V Nové Jičíně, pardon. Tak dokonalá ukázka. To na YouTube stojí za to vidět. Dokonalá ukázka je v tom, že měl ten člověk svobodu projevu, aby mlel svoje nesmysly. Má samozřejmě, ale ta jeho svoboda projevu končí u svobody všech ostatních v tom sále, kteří to nechtějí poslouchat, kteří kvůli tomu nepřišli. Takže ať on si sám udělal svoji akci. Může tam říkat, co chce. To je jeho svoboda. A pokud my si nebudeme schopni říct, že svoboda není bezbřehá, protože všichni ostatní mají taky svobodu a abychom ty naše svobody sladili, tak musíme mít nějaká základní pravidla. A v momentě, kdy, a tohleto už je typicky jeden z cílů ruské propagandy, kdy nám někdo zvenku bude říkat: „Nic není pravda, ničemu nevěřte“ a nebo „máte neomezenou svobodu“, no, tak samozřejmě to znamená, že vytváří chaos, protože neomezenou svobodu nemáme nikdo. Máme naprosté právo například říkat, co chceme, ale nemáme právo ostatní nutit, aby to poslouchali.
Moderátor: Jasně. Myslím, že jsi to řekl naprosto jasně, srozumitelně. Já bych se obrátil k Václavovi. Mimochodem, jen tak… Václave, ty jsi vstoupil do aktivních záloh, což podle mého je taky nějakej takovej obraz občanský uvědomělosti. Co tě k tomu vedlo?
Marhoul: No tohle je, jo, funguje to. No tohle je jako otázka, kterou já dostávám jako docela dost často a popravě řečeno, já když vycítím, že to ti lidé se mnou nemyslí dobře a nebo že dopředu jako proti mně mají jakoby vlastně výhrady toho typu, že když je člověk v armádě, tak úplně stoprocentně musí být takzvaná zelená guma, protože jinak to není. Tak já si v případě lidí, který mě nemají rádi a já to vycítím, že jsou dopředu zaujatí, no tak jsem si vypůjčil větu z amerického filmu „Žhavé výstřely“, kde hraje Martin parodii Ramba a tam on dostane stejnou otázku: „Proč vy to vlastně všechno děláte?“ A ten Martin řekne: „Od malička jsem toužil házet bomby a zabíjet lidi.“ Takže to já jako říkám a ti lidé jsou spokojení potom. Oni si dopředu myslí, že já jsem opravdu ta guma, takže já jim to potvrdím, oni spokojeně odcházejí, jako já to mám taky vyřešený.
Ale když zvážním, pokud si to zapamatujete, prosím, tak asi vůbec nejlepším jakoby nebo tou explikací je doporučuji, abyste si vygooglovali nebo na YouTube si našli video, které se jmenuje „Proč jsem si vybral pušku„, a je to v rámci jednoho z nejprestižnějších diskuzních fór na světě, který se jmenuje TEDEx. A na tom TEDExu tam jsou skutečně zváni ti absolutně nezpochybnitelní lidé, osobnosti jako z jakéhokoliv oboru lidské činnosti. A tam asi 15 minut mluví náčelník generálního štábu irské armády a jmenuje se to „Proč jsem si vybral pušku?“ To si budete pamatovat. Já hluboce doporučuji, abyste se na to podívali, protože lepší slova jako proto, aby člověk vysvětlil, proč vstupuje dobrovolně do ozbrojených sil, proč řekněme cítí tu povinnost tu republiku v ohrožení bránit, proč řekněme v případě skutečného ohrožení by do toho boje šel i za tu cenu, vědom si toho teda, že to nemusí zdaleka přežít. To čisté vlastenectví a ne vlastenčení, je obrovský rozdíl mezi vlastencem a vlastenčíkem, nacionalistou a fašistou. Mezi tím jsou velký rozdíly a takoví ti mnozí jako lidi, dezoláti, který se bijou v prsa a místo značky Evropské unie mají na SPZ českého lva, tak to nejsou vlastenci. To jsou prostě vlastenčíci jako. Já jsem hluboce přesvědčen, že jsou to lidi, že by byli první, že by hajlovali, kdyby sem přišli jako nacisti jako jo, že by byli jak pan Skála nebo soudruh Skála, že by vítali narozeně prostě sovětské vojáky. Takže líp to asi vysvětlit. Tak neumím, je to v prakořenech, jsou prostě ve výchově a ta rodina, ve které já jsem vyrůstal, tak oba dva moji dědečkové mobilizovali v roce 38. Šli na tu hranici s pevným rozhodnutím, že tu republiku budou bránit a ani jeden z nich nebyl vojákem. A potom samozřejmě mě v tom dětství zcela zásadně ovlivňoval skaut jako Junák, kdy prostě celá ta organizace od roku 68 do roku 70, než byla zrušená, no tak samozřejmě jakoby ta historie z Československa, našeho odboje, druhého odboje, ať jakéhokoliv nevyjímaje nebo našich vojáků v zahraničí, prostě byla tématem jakoby té junácké výchovy. A to se do člověka vtiskne s nějakými morálními zásadami, s nějakými hodnotami, které potom sdílí, které jsou v dětství často romantické a potom jsou samozřejmě vystaveny realitě té šoku, ale vlastně ten prazáklad prostě funguje. Tak z toho důvodu já prosím chci házet bomby jako.
Moderátor: Nový dotaz, když začneme dál.
Foltýn: Já jenom ještě dovolíte, jestli můžu k tomu, co bylo předtím. Existuje jeden zcela zásadní nebo zásadní citát Voltéra, který se týká svobody slova. A Voltaire řekl, jako s někým mluvil a říkal: „Já hluboce nesouhlasím s tím, co říkáte, ale udělám všechno pro to, abyste to mohli říkat„. To je opravdu absolutně zásadní věta o lidské svobodě a o demokracii prostě a tak dále. Takže pro mě ta Voltérova věta je takovým majákem a samozřejmě každý z nás si neustále klade přesně jakoby tu otázku, kde je ta hranice svobody slova a kde ta hranice svobody slova končí. Pro mě osobně, osobně zdůrazňuji, pokud lidi melou absolutní nesmysly, tak jako pro mě je to v pořádku, jako že to já opravdu s tím nemám problém, protože už dávno jsem pochopil, že prostě mnoho lidí to mít v hlavě nikdy v pořádku nebude. A jako já tady určitě nejsem o to, abych jako je nějakým způsobem ukazoval jako světlo ve tmě. To prostě nejde. Oni jsou slepí, tak to stejně neuvidí. To je marný. Ale ve chvíli, kdy ta svoboda slova je narušená jako a to je pro mě ta hranice, ta červená čára, je prostě základní Listina lidských práv a svobod. A to je pro mě červená čára. Jakmile jakákoliv ideologie, jakýkoliv na internetu, jakékoliv veřejné vystoupení překročí pro mě tuto hranici, jako to je základní listiny, tak v tu chvíli to pro mě přestává být svobodou slova. V tu chvíli to přímo.
Marhoul: Ne, ne, ne. Prostě stačí si přečíst tu charaktreristiku, jako co znamená, jako hodně se o tom mluví, co je základní listina lidských práv a svobod, ale je dobré si to přečíst, co to vůbec jako znamená.
Foltýn: Není morální, je samozřejmě i právní. Právní velmi jednoduchá. Když teďka někdo začne křičet „hoří!“, lidé upadnou do paniky a tamhle ve dveřích se zraní nebo udupou, tak ten člověk sice měl svobodu projevu, ale ten okamžik bezpečnosti lidí má přednost před jeho svobodou projevu mlet nesmysly, dokonce lhát, vyvolat paniku. A on bude trestně odpovědný za to, že vzbudil tu paniku, ať že ti lidé se zranili. Obdobně svobodu projevu má i pedofil, ale rozhodně nemá svobodu projevu tu pedofilii šířit. To znamená, on má možnost ve svém soukromí si říkat, co se mu líbí, co se mu nelíbí, ale nemůže to šířit, protože je to natolik zvrhlé a natolik nežádoucí a společensky odporné, že to prostě nechceme ve veřejném prostoru. Takže šíření pedofilie nebo šíření poplašné zprávy je trestní čin a není svobodou projevu.
Marhoul: Tak tam už jde jako vyloženě o tu dehumanizaci. Jde o dítě, jako jde o dehumanizaci jakoby lidského života. To je přesně to, co v základní listině jako stojí a proto jako je to přesně jakoby tou červenou čárou.
Foltýn: Obdobně popírání holokaustu je natolik idiotský, sprostý a vzhledem k historii ujetý názor, že je to trestným činem. Obdobně podporovat a nebo vychvalovat něčí trestní činy, například agresi Ruska vůči Ukrajině, tak samozřejmě taky je něco, co by mohlo být svobodou projevu, ale je to natolik za čárou čehokoliv představitelného, že prostě nemůžete připustit, aby lidé adorovali agresi. Úplně stejně byste mohli teďka křičet, že Hitler měl právo napadnout Československo, jako dneska byste měli právo křičet, že Putin má právo napadnout Ukrajinu. A jinými slovy, ty opravdu úplně extrémní věci, které jsou buď totálně zvrhlé, a nebo vybízejí či podporují násilí, tak prostě nemohou být pokryty svobodou projevu. A všechno ostatní, včetně toho, že teďka řeknete, že se vám líbí putinovské Rusko, to už je vaše svoboda projevu. Můžete to říkat, ale já v tom případě mám právo říct, že jste idiot. To je zase moje svoboda projevu. A ten problém spočívá v tom, a mimochodem, to je jeden z narativů ruské propagandy, který před lety byl zanesen do českého prostoru, kdy se začalo zaměňovat svoboda projevu za svobodu dosahu. To znamená anglicky je to freedom of speech. Můžete říkat, co chcete, ale nemáte právo ostatní nutit, aby to šířili a nebo dokonce jim nesmíte zakazovat, aby se vůči tomu vymezili. A teďka spoustu idiotů, kteří například adorují to sovětské, pardon, sovětské, putinovské Rusko, to stejný, prostě ruské impérium, tak to, že ho adorují a řeknou: „Mně se líbí Rusko“, to mají právo, mohou to tvrdit, ale potom musí strpět svobodu všech ostatních, že mu řeknou, že je idiot. A to oni považují za cenzuru. Takže tady žádná cenzura není, ale někdo jim vytvořil představu, že když to budou tvrdit, tak jsou vlastně novodobí disidenti a všichni, kteří jim řeknou: „Ty jsi idiot,“ tak omezují jeho svobodu projevu. To není pravda. Oni aplikují svoji svobodu projevu. Pokud to někomu vadí, má dvě možnosti. Buď se smíří s tím, že je idiot, nepravděpodobná varianta, a nebo se smíří s tím, že ostatní mají taky svobodu projevu. A nebo může být teda tuplovaný idiot a může začít křičet, že je tu cenzura, protože ho někdo označil za idiota. Ne, vážení přátelé, máte smůlu. Svoboda projevu pokrývá i svobodu všech ostatních tak činit a nazvat vás idiotem.
Nicméně to, co je druhá část problému, je, že jsme si v novém informačním prostředí bohužel taky neuvědomili, že svoboda projevu znamená, že stát vás nesmí perzekuovat za to, co si myslíte, říkáte, publikujete, píšete, zpíváte, malujete. To je vaše věc a stát vám to nesmí omezovat, pokud nepácháte trestní čin. Ale to, že máme všichni, ale všichni naprosto identické právo chráněné právě tím zákonem, říkat si, co chceme, tak není právo na relevanci. Pokud já teďka tady začnu něco plácat o biochemii, tak můj názor nebude relevantní jako názor profesora Konvalinky, který je špičkovým světovým biochemikem. A úplně stejně se nemůže stát, že v Českém rozhlasu bude sedět v diskuzi génius popularizace vědy Grygar, většina z vás zná Okna vesmíru dokořán, a proti němu postaví nebo posadí totálního kreténa, který tvrdí, že svět je placatý. Ten člověk má právo si to myslet. Proboha, ať si to klidně myslí. Moje standardní doporučení v tomto případě: nepouštějte ho na okraj, ať se neublíží. Ať si klidně myslí, že svět je placatý, ale on nemá nárok na to o tom diskutovat s někým, kdo je světelné roky ve vědomostech nad ním. Nemají stejnou relevanci. Foltýn nemá stejnou relevanci v biochemii jako Konvalinka. Plochozemec, který je úplně vymaštěný, nemá stejnou relevanci jako Grygar.
Moderátor: Já vám do toho skočím. Není to problém těch rádií, které toho plochozemce tam pustili?
Marhoul: Já si myslím, že ne, jako. Protože já bych teda teďkonc o to jako nesouhlasil jako. Klidně může jako absolutní… Teď ukáže, jak je cenzor v armádě.
Foltýn: Pane majore, až budu chtít znát váš názor, tak vám řeknu. Vidíte, jak je tady, jak je jako o to jakože činy a skutky jako jsou důležité. Dobře.
Marhoul: Ale jako, dobře. Eh, tak jo, já se nechám povýšit tady, ale každopádně ne. Dobře, může klidně jako i tupec jako nějakým způsobem eh diskutovat s panem Grygarem o tom, jestli země je kulatá nebo placatá. Proč ne? Ten problém je jako ta relevance ve smyslu těch posluchačů či diváků nebo lidí, kteří tu diskuzi sledují, aby si oni byli schopni sami za sebe jako vytvořit ten názor. To je pro mě jakoby ten kánon té věci, protože se častokrát v životě nám stává, že prostě se dostáváme do situace, kdy diskutujeme s lidmi, kteří s námi absolutně nesouhlasí nebo my s nimi, nebo prostě si o nich myslíme, jsou to tupci jako opravdu všech tupců futrál. To se prostě stává. Jako si myslím, že nelze jako nějakým způsobem tohle omezovat a nakonec jsme toho svědky každou neděli jako v pořadu Otázky Václava Moravce. Jakože jo. Prakticky pozvou někoho jakože „ježíš, to snad ne tohleto,“ ale každopádně…
Moderátor: Myslíš Václava?
Marhoul: Eh, tak Součka odvolali, tak už tam zůstane. Ale každopádně, jednu, jednu úvahu, jo. Tady Ota má samozřejmě nebo to dnešní oznámení, že jo, jakoby vlastně to téma, téma je dezinformace, prostě a tak dále. Já bych dal tady jako doplněk na jednu zcela zásadní úvahu, jak jsem vždycky o tom přemýšlel a nejsem expertem jako Ota a tak dále. Ale zkusme se zamyslet nad tím, nakolik jakoby lež, dezinformace je prostě neměnnou součástí našich životů jako už od našich prapočátků. Prostě my a lež prostě spolu koexistujeme jako po tisíce let. A lež není jenom to, že někdo tvrdí jako pan Vrábel nebo kdo to byl, že Česko chce napadnout jadernými zbraněmi Rusko. Jasně. Ale lež je to jako když se díváme na fotbal a útočník prostě spadne, aniž by ho někdo podkopl. Lež je prostě to jako jsou milosrdné lži, jako kdy my někomu tvrdíme, zamlčujeme pravdu. Takže položme si otázku, nakolik skutečně lež je a nebo není součástí našich životů, nakolik my sami ji používáme. To je jakoby první celková úvaha, nakolik lež je vlastně lidská eh jako v uvozovkách, nakolik je častokrát těžké říkat úplnou pravdu, protože i podle Ibsena pravda dokáže strašlivě bolet a my třeba jako nechceme až tak ubližovat. To je prostě další úhel pohledu. No a potom to další je prostě, že my jako lidský řekněme živočich nebo tvor tak prostě samozřejmě daleko lépe slyšíme na špatné zprávy než jako na ty dobré. To je taky prostě pravda, protože kdysi dávno v tom pravěku, kdy jsme ještě žili v tlupách, tak bylo zcela zásadní pro ochranu našeho života si sdělovat špatné zprávy a ne ty dobré. To znamená, pokud naše tlupa byla v ohrožení, tak bylo důležité tu špatnou zprávu jako, že v tuto chvíli ta tlupa je, řekněme pod útokem šavlozubého tygra, okamžitě sdělit co nejvíce členů mé tlupy, aby si zachránili život. A to jsou všechno věci, které stojí za úvahou, si myslím, nakolik jako prostě špatná zpráva je pro nás jako důležitá, nakolik, jak se různě špatná zpráva rodila, nakolik se rodí lež, nakolik my jí používáme a tak dále. Takže boj s dezinformacemi je vlastně, já jsem to o tobě kdysi říkal, to je vlastně dopředu činnost, která se rovná vybírání bažiny kýblem. Jako prostě nelze bojovat proti lidské přirozenosti a jediné, co se s tím dá dělat, je to nikdy nevzdat jako, ale je to prostě boj se sedmihlavou saňí. Useknou jednu hlavu, narostou tři. Takže představa jakože někdo někde jako Ota, co jsem se častokrát setkal s tím, že vláda jmenovala Otu jako šéfa Stratcomu a najednou přijde plukovník Otakar Foltýn, ten náš mesiáš a on to za nás vyřeší. Já jsem v životě neslyšel větší blbost jako jo, prostě jo. Takhle to nefunguje prostě jako jo. Jako on tam má prostě svoji činnost, ale pokud jako se my máme s ním poradit, tak nemůžeme spoléhat na Otu Foltýna. Je sice mám velmi rád, ale on tam prostě není mesiáš. Musíme začít prostě každej u sebe.
Začneme tím, že jste tady viděli takový hezký coming out u dvou vojáků. Eh, proč mě hladíš? Jo. Eh, a teď vážně. Tak já ti dám potom tady fotku, ne? Jako dobře, pardon. Tak já já se omlouvám, jenom chtěl jsem tu diskuzi ještě malinko směřovat i jako, a teď teď zkusím odpovědět. Omlouvám se, že Václav převzal moderátorování. Samozřejmě, že zaprvé, abychom se vyhnuli tomu, že tady teďka začneme filozofovat dva lampasáci, což je zřejmě ta nejhorší možná kombinace. U někoho, kdo hraje v Havlově hře „Žebrácká opera“, je to naprosto v pořádku. To je snad jediný místo, kde vojáci mohou velmi plodně filozofovat.
Ale lež je samozřejmě přirozená součást lidských životů. Morálně nežádoucí, ale pokud někdo z vás bude tvrdit, že nikdy nelhal, je to stejné jako by tvrdil, že nikdy neonanoval. Jo, to jsou prostě tak ti, co to tvrdí nejvíc, tak to jsou ti, co nejvíc lžou a nebudu to rozvádět. Realita je taková, že na to, abych vám řekl něco, co si ukotvíte v paměti, tak musím používat standardní způsoby vyvolání zájmu. Takže teďka řeknu, už právě jsem řekl, lechtivý vtip, který vás nějak nahodil a vy máte teď nějaké očekávání. Mozek je mašina na predikce. To, co dělá ta věc mezi vlastníma ušima, tak neustále predikuje další situace. Situaci, o jaké mluvil Václav, predikuje, jestli může nebo nemůže přiběhnout šavlozubý tygr. Když jsme projížděli Chrudimí, dával jsem pozor, žádní tu nejsou šavlozubí tygři. Neviděl jsem, ergo, můžeme od těch špatných zpráv jít k nějakému teoretizování. Kdyby tu byl šavlozubý tygr, nebudeme řešit nic jiného. Ten mozek ale vytváří predikci, a protože vaše predikce je, asi tu nebude šavlozubý tygr, ale bude tu Marhoul s Foltýnem a asi to bude nějaký zajímavý, asi budou mluvit o dezinformacích nebo o něčem takovém a očekáváte to. Pokud to neuděláme, tak v ten okamžik ten mozek si začne vytvářet jako nějakou náhradu, rychlou cestu, co si najít a jak si vysvětlit tu situaci. Pokud nenaplníme vaše očekávání, budete přinejmenším naštvaní. To naštvání bude logické, proto, že vaše predikce se nekryje s realitou. Tak já zase za chvilku hodím nějakej vtípek, aby se to začalo krýt s realitou a mezitím vám vysvětlím, v čem je problém s tou lží.
To, že lidé lžou, včetně milosrdné lži, která v zásadě morálně není zdaleka tak špatná jako lež ve váš prospěch, tak není nepřirozené. Lež bohužel je součástí našich životů a velmi často je to součást hry, předstírání, koneckonců divadlo, koneckonců obecně kultura velmi často pracuje s příběhem, který je založen na lži nebo na nějakém předstírání něčeho. Ale ten problém spočívá v tom, že lidská společnost se za ty tisíce a tisíce let vývoje naučila pracovat s tím, že lež se snažíme vytěsnit alespoň natolik, aby to nezhoršovalo celkové prostředí. A mimo jiné je to přímo úměrné tomu, jak z našich životů vytlačujete třeba násilí. Dlouhodobě člověk tím, že vznikají státy, vznikají instituce, vzniká právní řád, tak vytlačuje násilí z veřejného a pak i ze soukromého prostoru, ne dokonale, ale je toho pořád méně než v minulosti. A obdobně by to měl dělat s lží. A bohužel ten obrovský průsor, když nastal, tak nastal v okamžiku sociálních sítí. My jsme se s lží jako lidstvo dokázali žít a následně ji dokázali alespoň regulovat, aby nám nepřerostla přes hlavu, protože pak bychom se nedomluvili nikdo s nikým. Sociální sítě nám bohužel do tohle hodily strašlivé vidle, a několik tedy vidlí. Ten základní princip spočívá v tom, že sociální sítě vydělávají na tom, že vás udrží na svých aplikacích. Proč? Aby vám doručili reklamu. Rozdíl od minulosti, kdy si všichni pamatujeme, že byl nějaký plakát. Kdo prošel kolem, tak ho zaujal nebo nezaujal, ale vlastně to byla takovej výstřel z brokovnice. Něco se chytne. Dneska sociální sítě díky tomu, že těží vaše data, naprosto přesně vědí, jaké výrobky budete chtít. Proto když něco vyhledáváte na internetu, tak vám potom několik dní skáčou ty samé produkty, protože ten algoritmus si pamatuje, že jste tohle hledali a nabízí vám to. To je ta reklama, kterou platíte. Problém je v tom, že se domníváte, že sociální sítě jsou prostředky na šíření vašich myšlenek a že jsou zdarma. Pokud nějaké zboží nebo služba je zdarma, znamená to, že vy jste zboží. Funguje to tak, že to těží vaše data, zjistí to, co chcete, doručí vám to reklamu, za tu reklamu dostanou peníze. Aby jich dostali co nejvíce, musí vás co nejdéle udržet na té aplikaci. To dělají tím, že používají emoce. Pokud tam hodíte chlupatá štěňátka, v zásadě mláďata jakéhokoliv chlupatého savce, přinejmenším něžnější půlku lidstva to na nějaký okamžik upoutá. Budete tam o něco déle a ono to funguje do jisté míry i na chlapy. A potom uvidíte reklamu na nějaký prací prostředek, kde bude nějaké chlupaté mláďátko, štěňátko, králíček, koťátko, to je jedno. A už vás mají. Je to jednoduché a v zásadě je to věc, kterou sami intuitivně víte.
Co už nevíte nebo s tím nepočítáte, že vaše data umožňují naprosto dokonalý přehled o tom, co budete chtít a dokonce je možno manipulovat i s tím, co teprve budete chtít v budoucnu. Ale ten největší problém nespočívá v tom, že to vydělává na reklamy, které vám to šíří. Ten největší problém spočívá v tom, že abyste tam byli co nejdéle, tak vám to doručuje ty emoce, které pokud jsou pozitivní, ty koťátka, vůbec to nevadí, ale daleko lépe fungují emoce negativní. Strach, nasrání, frustrace, vztek, hnus. To jsou věci, které vás tam udrží déle. Proto velká část těch zpráv, a tam už nastupuje to, co říkal Václav. Nezkoušeli jsme si to v autě, takže je to náhoda, ale jsme vyladění. Ota celou dobu telefonoval. A ten pokud použijete strach, tak je to typicky emoce, která vás vybudí. Logicky, protože ten mozek tam funguje, už tu neběhají šavlozubí tygři, ale my si furt myslíme, že ano. Ten mozek si to pořád myslí, že by v tom mohl být buď ten šavlozubý tygr nebo nějaká jiná hrozba. Pokud tímto způsobem vám dlouhodobě ten algoritmus dává negativní emoce, tak se vám ty emoce přelijí do zbytku společností, do reálného světa. Je to doslova tekuté. To znamená, z toho frustrovaného, naštvaného a vzteklého prostředí, kde se hádáte na sociální síti, se vám to přeleje do skutečného života. A tím pádem to ovlivní i ten pár lidí, kteří ješte na těch sociálních sítích nejsou. Včera mi na jedné debatě řekli: „No, já nejsem na sociálních sítích, mě se to netýká.“ Týká, protože lidé kolem vás tam jsou. A tohleto je to, co Rusáci ani Číňané ani náhodou nevymysleli. Toto je bohužel západní inovace, která měla lidi spojovat, ve skutečnosti dělá přesný opak. A algoritmizace sociálních sítí zvýhodňující negativní emoce, tím pádem zvýhodňuje i lež. Lež je prostě víc sexy, líp se nám chytne, lidi zajímá. Podle různých průzkumů se ukazuje, třeba MIT zkoumalo dnesky na Twitteru zjistili, že matematicky se to dá vyjádřit asi sedminásobně rychlejším průtokem těch lží než pravdy. A vlastně to, co s tím můžeme dělat, tak není zakázat těm lidem lhát. To koneckonců nejde. A pokud byste dokonale zakázali lhaní, tak by se nám rozvádělo podstatně více manželství, než se nám rozvádí. A teď jste se měli smát, to bylo docela dobrý.
Ale smyslem není zakázat lži. To bohužel lidem zakázat nelze. Smyslem je upravit to prostředí tak, aby pravda měla na sociálních sítích alespoň stejnou šanci jako lež. A to aktuálně nemá.
Moderátor: Dotazy. Já bych vás trochu pošťuchoval s tím tvým názorem s tím plochozemcem, že může do rádia proti profesorovi. No, ale hele jednou jo, ale to znamená, kdybych to vzal doslova to, co říkáš, tak každou hodinu v tom rádiu může bejt debata s nějakým inteligentním člověkem a blbcem proti němu. Když půjde do hospody, tak ho za chvilku vyrazí. Je to po tý… vyrazí tady a tady ten prostor.
Marhoul: Ale tady jde, Honzo, o princip, já jsem to myslel principiálně, jako ve skutečnosti by se to nestalo, protože každá jakoby ta stanice nebo médium má nějakou dramaturgii, má člověka, který o tom rozhoduje. A samozřejmě pokud ti lidi jakoby v dobrém, seriózním médiu mají všech pět pohromadě, tak určitě tam nepozvou člověka, který tvrdí jako nebo toho vedoucího sekretariátu slovenské ministryně kultury. Teď nevím, jak se jmenuje ten… ten hluboce se přesvědčil o tom, že země je placatá. No tak ho určitě nepozvou jako do diskuze s Grygarem. Jo. No to ne, pan Grygar by měl určitě jako všech pět pohromadě, aby takovou diskuzi popřípadě odmítl. Já mluvím o principu. Já mluvím o principu, že se to prostě může teoreticky stát a pokud by se to stalo, tak by se to prostě mělo jakoby prostě umožnit jako, že dopředu nějakým způsobem prostě předjímat jakoby vlastně ty samotné principy. Jakoby pro mě to je svoboda jako a je i svobodou jako té redakce, pokud je tak hloupá, že pozve do diskuze dva úplně absolutně rozdílné lidi, kde jeden má IQ prostě 180 a druhý 20.
Foltýn: Já mluvím o jinou diskuzi, protože ta svoboda spočívá v tom, že toho plochozemce za žádných okolností nikdy nikdo nesmí postihnout za to, že mluvil nesmysly. Dokonce i kdyby tam šel s tím, že si dělal legraci a lže a má z toho potěšení, že ostatní na to skočí. Ani v takovém případě ho za to nemůžete postihnout nijak jinak, než že mu řeknete, že je idiot. Ale nemůže se stát, že mu to někdo zakáže, omezí, že mu vypnete internet, že mu to zregulujete, ne? On má to právo a v tom, a to právo je naprosto identické. Plochozemec, Grygar mají naprosto identické právo říkat, co chtějí.
Marhoul: Ale já třeba jako, pardon, že jsem ti skočil do řeči, ale já třeba jsem jako šokoval pár lidí okolo sebe tím, že jsem se stotožnil s rozhodnutím jakoby Ústavního soudu, který vlastně neodsoudil jakoby za nebo neodsoudil jakoby slova pana Vrábela. Jak jsem tady o tom mluvil, kdy on na sítích psal, že Česká republika zaútočí jadernými zbraněmi na Rusko a Ústavní soud, jako to jste podle mě zaregistrovali, to vyhodnotil ve svém rozsudku, tak jakože to je taková blbost a takovej nesmysl, ale nenaplňuje to prostě jakoby trestní podstatu věci. Protože kdyby to pan Vrábel řekl tak, jak já to myslím, a v tuto chvíli po zveřejnění této zprávy by začali jako lidi drancovat obchody, jako jo, někde by se na křižovatkách šala srážet auta, vypukla by panika, jako jo, lidi by prostě utíkali z domovů nebo do krytu, ano. Jako jo, ale pokud je to takováhle hloupost, takovýhle nesmysl a všichni lidi nad tím mávli rukou a ti jako absolutně nejhloupější tomu věřili jako, ale sami nenakupovali teda okamžitě v Bille jako. No tak jako je to prostě jenom blbost. Takže já jakoby to rozhodnutí toho Ústavního soudu prostě beru jako celkem pro mě pochopitelnou e jako pochopitelný rozsudek a tak dále. Protože zase na druhou stranu, kdyby nebyli lidi jako pan Vrábel, tak by se neměli čemu smát jako jo, to je zase další věc, jako. Jo, prostě jo.
Foltýn: Ono zas někdy ty pozice jsou až mocný. Víš o tom, víš o tom, že eh v celých 20. letech Němci z nacionalistů…
Marhoul: To nevíš, to nevím. Můžeš uvést, můžeš uvést konkrétní příklad?
Foltýn: No jasně. Oni eh nacisté ve 20. letech, zejména v první půli 20. let, byli naprosto marginální strana, z kterých si dělali jako regulérní…
Marhoul: No takhle. Takhle myslíš. No tak to ano. Jasně.
Foltýn: Takže samotný fakt, že něco aktuálně je směšné, tak neznamená, že to nemůže být nebezpečné. Jako je směšné tvrdit, že ve vakcínách jsou čipy. Jasně, jakože to je úplně směšný. Akorát teďka, jestli vám to přijde divný, jako v době, kdy se vakcinovalo proti covidu, tak v Mladé Boleslavi stály obrovský sklady aut, kterých chybělo co? No čipy. Aha.
Marhoul: Ale zase to, já tě budu jako lehce, já tě budu zase lehce jako kontrovat jako. Zase na druhou stranu jako je to zase z… promiň, jako nebylo to rozhodně tím, že ten covid byla světová krize a ty čipy se nevyráběly z Asie a proto nepřijely sem. Bylo to čím, že jo. Ale to je v pohodě. Já já zareaguju na to, co jsi říkal a potom ještě na ty čipy a vím, ale každopádně jako lidi mají zase ve své povaze, čemu prostě to, že věci jsou jako opravdu jako fakt v maléru, tak jako funguje ten humor. Jako jsou zase dvě možnosti jako: buď se smát a nebo si začít dělat jako legraci a nebo se hroutit a začít se litovat jako jo. A to je prostě další věc jako jo. Takže jako nelze nějakým způsobem jako to, že já si dělám legraci, ještě nemusí bejt jako to, že to znevažuju nebo že to absolutně nechápu, ale si v tu chvíli jakoby sám v sobě psychologicky pomáhám. A sám dobře víš jako voják v maléru, že prostě ten humor, byť je v tu chvíli absolutně brutální, absolutně, a ty o čem já mluvím, tak prostě pomůže. A ten humor může bejt až tak strašně nekorektní, jak to normální lidi z toho… Prostě to jenom řeknu moji historku. Mě samozřejmě strašně štvali ti lidi, kteří tvrdili, jak jsme všichni očipovaný. A já jsem to udělal dvakrát, ale to chce zaprvý na to mít náladu. Tenkrát jsem musel mít a najít si svůj čas. Takže já jsem se častokrát na chatě na Slapech dostal do situace, jsem seděl se všemi těmi lidmi, kteří hluboce byli přesvědčeni o tom, jakože proti covidu máme vypít kyselinu sírovou nebo co a že očkování je nesmysl a že jsme očipovaný. A já jsem čekal na svůj okamžik. Jsem tak jako nic neříkal. Čekal jsem, aby nastala přesně jakoby ta dvouvteřinová pauza. Já to teďka nezařvu, ale strašně jsem zařval, ale strašlivou bolestí a chytl jsem se za paži. Jo. Co se stalo? A já: „Ten čip od toho Gatese! To vás to nebolí? Mě to tak bolí! Já se ho musím vyměnit.“ A ti lidi na mě koukali jako: „Co je, vy ho nemáte?“ A já říkám, na to musí mít člověk náladu jako jo. To nelze vždycky jako. To byl tak, to je jenom humor. Pardon, nachytal jsem se na přejmenovaný blbost. Bylo velký vítězství jako jo. Velký se takhle načichávat.
Foltýn: Už nerozumím.
Marhoul: Bude to, bude to stačit, to určitě nebude na tobě. Ne jasně, že to nestačí. Jenom říkám jako, že prostě existuje spousta jakoby vlastně situací, kdy člověk se setkává i v rodině jako s lidmi, kteří mají absolutně odlišný názor jako jo. A já jsem to zažil, když jsem pracoval pro pana prezidenta v rámci kampaně a jezdili jsme s kolegyní Klančarovou po celé republice a dělali jsme besedy s lidmi. A na těch besedách se vždycky objevili kvulanti nebo hlavně, když se sbíraly podpisy, byli byli velmi jako častokrát agresivní lidi. Já jsem si z toho, a to byli jako opravdu jako častokrát agresivní lidi jako jo, co tam začali prostě cpát, jako byli agresivní jako opravdu ne, že by došlo k nějakýmu fyzickýmu útoku, to ne, ale já když jsem to potom jakoby vlastně jsem se učil se s tím nějak pohybovat, tak jsem jako zvolil takovou taktiku, že jsem ty lidi začal poslouchat. Jako já říkám: „To je zajímavý, co říkáte.“ Většinou jsou to lidi z méně osobní. Většinou to jsou lidi, který mají pocit, že jim nikoho nezajímají. To jsou lidi, kteří mají pocit, že jejich hlas není slyšet. Jako jo, to jsou strašně frustrovaní, nešťastný lidi jako jo. Opravdu přísahám, že vám stačí častokrát, ne vždycky, ale stačí: „To je zajímavý, co říkáte. To mě zajímá. Pokračujte“. Chce to velkou trpělivost a člověk jako klade otázky a těma otázkama ho dostane do situace, kdy on začne sám o sobě pochybovat. Že já přes, a už vůbec mu neřeknu: „Ty seš blbec, jak si to vůbec můžeš dovolit?“ To je věta, která nesmí nikdy zaznít, nikdy. Nikdy. Je to teda neuvěřitelně těžká mise, ale myslím, že se vám to taky stává. Někdy to zkuste, protože já jsem nakonec potom nachytal sám sebe, že jsem se začal skutečně ptát těch lidí jako těch lidí, proč si to myslíte, začal jsem se opravdu zajímat. Proč si to myslet, jaký jsou ty zdroje, jako co co to za lidi budou čerpat, jaká jejich jako nějakej background, jako z čeho vychází, co chtějí jako jo. To začalo opravdu zajímat a nechtěl jsem dopředu jako opravdu to ráno pověřit jako. A teď když teda musím říct, že někdy teda jsem se ovládal teda jako až na půl. Měl jsem chuť jako skočit a křičet jako okamžitě jako, ale říkám jenom jako samozřejmě potom je skupina lidí, to nemá smysl jako. Absolutně to nemá smysl a to je nejlepší z toho okamžitě vycouvat a zbytečně ten čas neztrácet, kyslík nepálit, jak se říká lidově. „Já vám děkuju za váš názor a jako můžem odejít.“ Jako to je prostě to taky člověk pozná jako ti lidé jsou tak zarputilí, jakože to opravdu nemá absolutně smysl. Já mluvím o tom středu, o těch jako lidech, kteří jsou si strašně nejistí. Nežijeme ve světě, kterému oni nerozumí. Jsou v něm strašně zmatení, moc informací. Samozřejmě lidskou podstatou je, že celý svět je moc složitej, čekat na svýho Mesiáše. To není jako princip dnešní. To je prostě princip jako po tisíciletí našeho lidského rodu. Vezmete naši historii jako jaká náboženství a tak dále, tak vždycky každé náboženství má jakoby toho svého mesiáše, ať už pravdivého nebo lživého proroka, což už je celkem jedno. Vždycky jakoby touží ten největší liberál, jak říkala Madeleine Albrightová ve své fantastické knize „Varování před fašismem“. Ona tam říká, a já s ní souhlasím, že i ten největší liberál jako někdy ve skrytu duše chová takovou absolutně nesmyslnou naději, jestli se objeví někdo, kdo to za ně vyřeší. To máme každej, máme každej z nás jako, každej každej. Já taky přiznávám prostě.
Foltýn: Ale vždycky, vždycky se snažím přitom takhle. Václave, takhle to ne, takhle to není žádný, nejsou, nebudou nikdy. Pochopím, že nejsem katolík.
Moderátor: Íránskou ambasádu.
Foltýn: Včera zase dal petiční výbor rozhodl tak, že to dají za starost vládě a panu prezidentovi, aby to zveřejnil. No tak pak, když je nějaká informace z pravého prostředí, tak velmi bude velmi těžké zveřejňovat něco, co v principu není veřejné. A hlavně byli tam aktivní politici a já jsem z principu jak jako voják, tak z pozice strategické komunikace nevyjadřuju k vyjádření eh politiků ani k politikům samotným. Tak to řeknu obecně. Budu bohužel trošku nesnášenlivý, tak se omlouvám, že teďka si nedám projít do Václava tu předchozí strategii. Pokud kdokoli v České republice má nějaké silné vnitřní pohnutí, že musí jít jednat s představiteli Íránské islámské republiky a má potřebu to dělat, protože je to zdvořilostní, diplomatické, zajímavé, svobodné nebo cokoliv dalšího. Ano, to všechno to může být. A zároveň zdravý selský rozum i úplnému debilovi musí říct, když se něco jmenuje Íránská islámská republika, řídí to ajatolláhový režim, podporuje to terorismus všude na světě a je to aktuálně přímý spojenec putinovského Ruska, tak člověk s jakýmkoliv zábleskem morálky tam prostě nebude. To je to jednoduchý.
Moderátor: Musíte. Já jsem se chtěl trošku tu otázku malinko odlehčit. Koukal jsem na pořad paní Jílkové, jak jste tam moc nediskutoval. Jste jí řekl: „Co tady vůbec děláte?“
Foltýn: Ne, já jsem jí řekl: „Já jsem sem neměl chodit“.
Moderátor: Já jsem sem neměl chodit. Vy jste tam viděl ty lidi takový podivný s těma podivnejma názorama, který mají vysokou školu života a názor na všechno úplně, že jo.
Foltýn: Tak takhle. Já jsem u paní Jílkové v tom pořadu byl asi před pěti lety a bylo to o armádě a já si myslím, že ten pořad se špatně jmenuje, že by se měl jmenovat na „Palači“, jako jo, bych ho přejmenoval, kdyby byl generálním ředitelem České televize. A já jsem tenkrát říkal, že už tam v životě nepůjdu. Já jsem se zařekl prostě, že už v životě tam nebudu, ale ministryně obrany Jana Černochová mi zavolala a poprosila mě, abych jí tam šel podpořit. Jo. A já teda jsem nebyl schopen to odmítnout, jako to je prostě pravda. A tak jsem tam šel a ve chvíli, tam seděly jakoby ty lidi proti mně a něco začali prostě mlít jako, tak moje první věta byla: „Já jsem sem neměl chodit“. Co si o tom myslí tady pan Marhoul? Já jsem sem neměl chodit. A ona se strašně naštvala. Strašně. To si pamatujete jako, že jo. Říkám: „Ale tady jsou všichni o to, aby můžou vždycky říct svůj názor.“ Říkám: „Ano, to jsou, a můj názor je, že jsem sem neměl chodit“. Už tam nepůjdu. Už tam nepůjdu nikdy. Ta ministryně… No ne, protože to byla diskuze o koncepci Armády České republiky. Byla to diskuze o jakoby o bezpečnosti, byla to diskuze o Rusku, o Ukrajině a tak dále, ale třeba jakoby v tom dobrém táboře, jo, to jakoby ten good guys, jo, co seděl jakoby za našima zádama, tak i tam jsem pochopil, že i na naší straně barikády jsou velký problémy. Jestli si pamatujete, tam byl za mnou přímo ten člověk, který se dožadoval toho, aby byl vytrénován, že chce střílet pancířovou pěstí na ruský tanky a kde se to naučí. A já jsem se tak na něj koukal, teď jsem viděl jak mu to šílí z očí. Já říkám: „Dobře, i u nás jsou divní lidé“.
Moderátor: Ještě ještě jednu otázku bych měl a to je eh všichni jsme se po nějakým tom převratu podivným jako usnesli, že fašismus a komunismus jsou věci nežádoucí. A proč já se mám po takový době furt dívat na ty sovětský vlajky, na ten srp a kladivo a tohle a zdá se mi jako pravice pořád celej svůj život a takový připosranost s tím něco dělat vůbec.
Marhoul: Já s ním souhlasím absolutně a já vždycky jsem podporoval jako nebo od začátku jsem byl u tý aktivity zrušme komunisty. Já jsem hodně pracoval s Naďou Kavalírovou, že jo, která byla předsedkyní jakoby Svazu politických vězňů a tak dále. Byla úžasná dáma a já jsem se v tom vždycky jako velmi angažoval, protože pro mě jako srp a kladivo je opravdu rovnítkem, rovná se hákový kříž. Jako to je prostě pro mě jako daná věc a z pohledu já považuju komunistický režim za daleko víc nebezpečný než nacismus. A to z toho prostého důvodu, že nacismus vlastně jakoby svým způsobem, to si jenom teďkon taková úvaha, že vlastně nacismus jako byl svým způsobem, svým způsobem od začátku jako určen nebo předurčen k tomu vlastně, aby nemohl jakoby v těch lidských srdcích uspět. Proč? Protože ve chvíli, kdy vy se konfrontovat s národem, který vám řekne: „My jsme nadlidi a vy jste untermensch,“ tak si to lidské srdce nezískáte. To je jako zase logika věci. To je prostě takzvaný klasický lidský selský rozum. Nebezpečí komunismu spočívá v tom, „všichni jsme si rovní. Nikdo se nad nikoho nepovyšuje. Všichni jsme si rovní. Budeme si rovni. Společnost bude spravedlivá“. To je prostě odvěká myšlenka a sen celého lidstva. A v tom ten komunismus je neuvěřitelně jakoby vlastně nebezpečný, protože to je myšlenka, která jde proti koloběhu přírody. Jako myšlenka, že se budeme všichni rovnit, jde proti principu přírody. Protože příroda, celá příroda, a náš vývoj, promiňte, že takhle filozofuju, je přeci daná rozdíly a ne tím, že je něco stejný. Jako naše sluneční soustava má osm planet a každá je jiná. Tohle je prostě každý z nás, co tady teď sedíme, jinak vypadáme. Máme, jsme originál. Každý z nás je originál. Lišíme se naštěstí jako a na tom a to je to je ten to je ten princip. A samozřejmě jakoby tadle myšlenka, zase historie učí, že vždycky diktatura se zvedne do diktatury a diktatura se zvedne do tyranie. A počet obětí jakoby vlastně v gulazích jako nebo popravách je prostě násobně vyšší než za celou dobu jakoby trvání nacistického Německa, Stalinova režimu. Takže teď Martin Mejřík v tuto chvíli tento jediný jako bez nás nevzdal a neustále vyvíjí tlak jako v tuto chvíli na Senát a na senátory. Hlavně to hodně bere přes Senát, aby byla byl novelizována prostě nebo trestní zákon a srp a kladivo a komunismus jako ideologie byla daná jako trestní čin. A já jsem to znovu podepsal. Znovu jsem tomu Martinu aspoň v rámci možností jako pomohl. Já s tím hluboce souhlasím a všichni ti, co tvrdí jako „je to nesmysl“, ať už je to dávno jedno. Pro mě to není jedno. Je to to, o čem mluvil Ota jako jo nebo ty základní morální hodnotové prostě žebříčky, které v životě máme a komunismus je prostě zlo a mor. Mor je to prostě a nesmí se propagovat. To je takhle.
Foltýn: Jinak čistě statisticky hlavní rozdíl mezi nacisty a komunisty spočívá v tom, že komunisti zavraždili ještě víc komunistů.
Marhoul: Navázal, teď jsem nedávno četl název Timothy Snydera, abych řekl, že Rusko je více fašistické než v 20. století. Jako no jasně jako Timothy Snyder, že jo, doporučuju znova knihu Krvavé země (Bloody Lands), vyšla v češtině. To je prostě absolutně úžasná práce. Ale já jsem četl takovou jakoby stať, která se jmenuje Svatá Rus. Napsal ji francouzský, to je taková esej, byla jako asi 40 stránková. Napsal ji francouzský Slavista a to je nejlepší analýza jakoby současného Ruska. Jo. A popravdě řečeno, jak se člověk neustále chce učit a zdokonalovat se ve vědění a jakoby chápání souvislostí. A já když jsem tohleto esej přečetl, tak jsem o Rusku pochopil jako tolik věcí, které mě do té doby nenapadaly, že jo. A prostě pochopil jsem, že jestli si někdo myslí o Rusku, že Rusko má před sebou jakousi cestu jako možná liberální demokracie nebo jako demokracie vůbec, tak je absolutně mimo. To se v životě nemůže stát. Ne proto, že by to někteří Rusové nechtěli, o to nejde, ale je to jiná kultura. Jiná kultura, jiné vnímání hodnoty lidského života. Je to jiné náboženství. A náboženství to hraje obrovskou roli. Obrovský rozdíl mezi pravoslavným a řekněme jako katolickým pojetím. Jako nakolik jinak pravoslavný chápe pojmy jako je hřích, odpuštění, vykoupení, co má úplně jiný význam pravoslaví než jako našeho katolickýho. A nakolik ta ruská společnost prostě vždycky byla, je a bude nemocná a nakolik je zasažená asijskými vlivy, nakolik ruskou šlechtu zasáhli, dejme tomu, Zlatá horda, Mongolové, prostě tataři a tak dále. Nakolik se to vpilo jakoby vlastně v rámci těch morálních hodnot jako do ruské společnosti, jak ruská společnost prostě vůbec jako vnímá člověka. A když člověk tohle přečte, zamyslí se, tak pochopí, že ta hranice, ta zeď je nepřekonatelná. Že pro mě lidi, kteří si myslí, že by to Rusko se někdy mohlo vydat jakoby cestou nějakého pochopení, míru nebo být součástí jakoby nějakého společenství světového minimálně bohužel. Já bych si to taky přál, ale nebude to nikdy. Je to úplně jiná mentalita, kultura, jiný lidi, jako prostě to nejde. Prostě to nejde. Rusko je Mordor, jako. Jo, tak to je. My jsme Středozemě, jo, že jsme tady někde v tom Pitíkově teda jako. Jo, ale prostě eh to opravdu jako nejde. Jo, jako říkám to s plnou vážností a si se zatím zatím stejně jako ne až jiná. To je taky jiná kultura jako taky to nelze prostě spojit jako dohromady její hodnoty, chápání jakoby vlastně zase hodnoty lidského života. Jako vůbec jakoby žebříček jako toho, co je a co není svoboda, toho co Ota má úplně prostě jiné barvy. To prostě nejde. Ten svět je natolik rychlý, že ho prostě nelze rozkouskovat a ani myšlenka liberální demokracie to nedokáže. Nakonec velmi dobře víte, že myšlenky demokracie do určitých zemí skončily naprostou katastrofou jako hlavně do arabských zemí. To to taky prostě nejde. To prostě nejde. A právě proto říkám, že dnešní Rusko je říše zla. Tady je rozdíl mezi německými nacisty z 30. let minulého století a současnými putinisti z 21. století spočívá ruští do dneška hřeší. Jinak tam byl…
Moderátor: A vy jste se chtěl ještě něco zeptat, ještě doplňkově, ne? Nebo nechtěl jste se doplňkově zeptat ještě na něco?
Foltýn: No, chtěl jsem se zeptat.
Moderátor: Nadechoval jsi se. Tak ne, ne, chtěl jsem říct to, že dezinformace jsou jedna věc, ale jsou tady prostě zákony, který prostě nikdo nechce přijmout, který by prostě ty fašouny držely trošku uzemně.
Foltýn: Maminko, no to je jedno.
Moderátor: Jakože nikdo tady nechce přijmout zákony, který by držely fašouny při zemi.
Foltýn: A co máte na mysli konkrétně?
Moderátor: Má na mysli třeba používání těch fašistickejch symbolů, že jo. Eh, ty jsou zakázaný jako takhle, on je rozdíl mezi fašismem a nacismem, jako teda takhle. Jo, pozor, jako mluvím o fašismu, ale myslím na Rusko. Jo, tak jo. Takhle. No jasně.
Marhoul: No ne, no. Jako dobře, já ne už se nechci o to, ale to je prostě problém roku 89 a sametový revoluce. Jako tam to prostě všechno jako bylo. Já třeba jsem vždycky za revoluce patřil k radikálům a od začátku prostě a když se zakládalo Občanské fórum, tak já jsem tam tenkrát v tom Černém divadle vstal a řekl, že se mi nelíbí, že tam seděj komunisti. Jako jo, jako mně to prostě pro mě to byli furt komunisti, to byli 68, ale nikdo mě neposlouchal tam jako my byli za mladého radikála. Já nevidím cestu, že by to chtěl někdo měnit prostě.
Foltýn: Jasně.
Marhoul: Ale pro mě jako říkám, proto je ta jako i ta aktivita toho Martina Mejříka jako opravdu úžasná, že on to opravdu po těch desetiletích jako nevzdává. Ale my jsme prostě přijali jako dneska paní Konečnou nebo KSČM jako prostě jako standardní prostě součást našich jako denních životů. Jako je to strašný. Je to tak jako bohužel, ale se znova platí jako nikdy to nevzdat jako a já se prostě proti tomu vždycky aspoň co budu moct jako veřejně veřejně vyjadřovat jako jo. A budu se snažit ty lidi ovlivňovat a jako víc co s tím já za sebe jako kvůli svému čistému svědomí to jsem jako jako neudělám. Jo a věřte tomu, že já já jsem začal bejt antikomunistou po roce 89, jo, jako já byl vyloučenej z vysoký školy shodou okolností v roce 83, že jsem odmítl souhlasit s politikou KSČ jako. Tam se ze mě stal antikomunista. Teprve tam, když mě vyloučili jako, do tý doby a ještě furt žil ve stínu svých rodičů, kteří furt měli rádi Člověka. Jo, furt moji rodiče věřili tomu, že existuje nějaký socialismus s lidskou tváří. Moji rodiče byli klasický 68. Do konce svýho života volili Sociální demokracii a Zemana. Ne, to byli mý rodiče prostě to je jako to jako to nebylo o tom, já jsem se svým tátou tak strašně hádal vždycky tak strašně, ale měl jsem ho rád, byl to táta prostě.
Moderátor: Mě zajímají váš první věc, trošičky tady bubliny. Jak likvidovat sociální bubliny v kterých čím dál víc zavíráme? A to zní tak neuvěřitelně systém, nějak tylný, pak dokázali z těch…
Foltýn: Přejdeme k dalšímu, ten směřoval na vás, pane, a další to je tak někde mezi, říkáme dezinformace a a svoboda vlastně projevu. Ale když si připomeneme třeba toho Jána, jak on kapal ty e kapičky jedu těch lží a těch prostě manipulací, který vlastně otravujou tu tu vodu a a ta společnost se tím vlastně tráví sama v sobě. Abych přešel k poslední otázce, poslední téma, na paměti. Ministři věří ten systém, věří tu ten stát a stojí za státem. Co nám brání, mohla být cesta nás sjednocení všech těch roztříštěnejch a všech nezávislých k tomu cokoliv jakoby používat? nám brání, jsme se stali tím fyzickým důkazem, nejuznávanější profesor. Děkuji na to první odpověď.
Marhoul: Pakujte záznam. Já tě mám opakovat všechno, Ota, ne pro záznam, pro mě ne. Tak já otázku, co dělat se sociálními, jak propíchovat sociální bubliny, v kterých se čím dál víc zavíráme?
Foltýn: Tak zaprvé, je to těžké v tom, že obecně náš mozek opět je desítky tisíc let vývoje nastaven na to, že žijete v bublině desítek lidí svého rodu. Teďka jsem viděl Jiřího Bartošku, který točil díl: „Jsou tady havrani“ a tam mimo jiné uvidíte, v jak velkých společnostech běžně žil člověk. To znamená desítky lidí byla ta vaše bublina a na tuto bublinu ten mozek je nastavený. S tím to počítá. Když si dneska večer sednete, napíšete na papír všechny lidi, kteří z nějakým důvodem vám stojí za to, abyste tam zapsali na papír. Tak mimo příbuzné tam budou přátelé, kolegové a pár dalších lidí. Bude to 60-80 lidí, zpravidla nejvíc. Tak mozek je nastavený. Jinými slovy, ty bubliny jsou přirozené. Pokud jsou přirozené ve fyzickém světě, tak tam jsme si vypěstovali sociální mechanismy, kdy s tím dokážete pracovat. To znamená, máme nějaké principy, ať už jim říkáme morálka, prostě slušné chování, zdvořilost a tváří v tvář i biochemicky interagujeme tak, že se snažíme pokud možno zabránit konfliktu. Ne vždycky, není to zdaleka dokonalé, ale tváří v tvář většinu věcí, které byste napsali na síti, tak neřeknete do očí.
Dokonalá ukázka je docela starý případ prvňáčků z Ústí nad Labem, ulice Plynárenská. Byla to multietnická třída. Bylo tam hodně Romů, hodně migrantů, nějaký bílé děcka a dali si prostě na síť obrázek první třídy, normální maličkých šestiletých dětí. Tak měli tam obrázek a protože to, tak konfrontovala standardní fotry ve vytahaných teplákách, utaženýho páskem pod prsa, kteří utekli před kamerou. Zbabělci. V životě by to neřekli do očí rodičům těch dětí ani náhodou. V reálném světě by tohle se nestalo. A proto to, co funguje v reálném světě, že by nebyli schopni to říct, dokonce možná by to ani nenapadlo, tak nefunguje v tom internet světě.
Ovšem otázka zněla, co s tím? No, existují možnosti. Zaprvé kontrola těch algoritmů. To znamená teďka třeba Digital Services Act, jedno z nařízení Evropské unie, a jak řeknete Evropská unie, tak spousty lidé mají své negativní emoce, ale konkrétně v tomhletom případě to DSA říká, že ti giganti internetu mají povinnost zveřejnit ty algoritmy, kterými zvýhodňují nějaký typ zprávy. Například zvýhodní šíření nenávisti. A my chceme vědět, jak to, že neukazují pozitivní emoce a zvýhodňují negativní. Chceme to vědět. Bude to povinnost, kterou budou mít uloženou. Toto je jeden ze způsobů, jak můžete kontrolovat i ten digitální prostor. Protože když v 1 Takže zregulujete to tak, aby ta chemička sice něco vypouštět mohla, ale aby aspoň netrávila lidi. A bude teda vyrábět chemické látky. A to samé platí, prosím tě, nepouštět jedy. To velmi hezky poeticky někdo přirovnal z toho Othella, a nepouštět ty kapky toho jedu. V tomto případě to není to nejsou kapky jedu, to je doslova kanál odporných věcí. A bohužel my jsme v tom daleko pomalejší, než když se zregulovaly ty chemičky. Dokonce jsme daleko méně úspěšní.
Co s tím můžete dělat další věc? Zrušíte anonymitu. To znamená, nebudete moct vystupovat pod obrázkem pejska a zkratkou AH, kdy ve vaší sociální bublině všichni budou vědět, že „aha, i to jsou e první, výstřední knírku šmejda z Rakouska z minulého století“. Ale když to takto jenom ah, jen náhoda, že „mrk, mrk,“ náhoda. Tak zakázat to, abyste vystupovali anonymně, což není porušení svobody projevu, mimochodem už to platí v reálném světě. Na demonstraci nemůžete v České republice cítí bezpečný tou anonymitou. Ani jedno z těchto opatření aktuálně ještě pořád nefunguje a dokud nebudou fungovat, tak můžete dělat, co chcete, ale furt se vám budou objevovat fotři v teplákách, kteří pošlou své děti do plynu, protože tímto způsobem se cítí být beztrestní. Další možnost je, že několik z nich skutečně poženete k soudu a nebo je s tím konfrontujete veřejněli, takže vždycky jezdím na tý besedy, abych dával nějaký otázky jako. Jo, jo, my jsme domluvení. To je jasný. Eh, ale jak Ota mluvil tak zajímavě, že jsem zapomněl jako co byla ta druhá otázka.
Moderátor: Tu první otázku ta bude bude na vás a další otázka byla o Finsku v podstatě, Finsku a Finska. Kde tam vlastně, kde tam vlastně jak se dostat do toho do tý podoby Finska, o kterým vlastně mluvil na začátku?
Foltýn: No, já vám to možná řeknu, než než se Václav nadechne. Já jsem eh eh Finsko včera zveřejnilo, že v důsledku ruské hrozby zvýší počet záložníků finské armády na milion. Česká armáda v tento okamžik má jako c tom, že možná bude znovu potřeba povinná vojenská služba. V České republice nebude prostě nebude povinná vojenská služba, ale přesto začaly chodit řetězové emaily, jak ten váš společný prezidentský kandidát bude zesílat povolávací rozkazy. Kupodivu za tu dobu, co je prezidentem, tak nikomu žádný povolávací rozkaz nepřišel a všichni ti kreténi, kteří tvrdili, že budou chodit, tak se neomluvili, že něco takové tvrdili. Ale u nás byla diskuze o tom, jestli náhodou nebude někdo někomu posílat povolávací rozkazy. Byla to blbost. Ve Švédsku, které je docela daleko od té hrozby, tak se zvedl dobrovolný příliv vojáků do armády. A to je zase jiná reakce společnosti finského typu, která na hroz malinkatý národ fakticky se ubránil té obrovské agresi. Ztratili 10% území, ale uchovali svoji zemi, ubránili se a strašně nakopali sovětské armádě. A Rusové si pamatují, že to Finové udělali. A kuňa věří tomu. Jsem rád, že jsem řekl kuňa. Eh, ku*ňa věří tomu, že by to Finové udělali znovu a proto to neudělají. Věříme my tomu, že bychom byli schopni té hrozby? A to je odpověď na to odstrašení.
Marhoul: No, to jenom to je jenom pro to doplnění jenom o čem Ota mluvil, jo? Jako jasně, to je dobrá otázka jako. Jo, ale prostě Finsko nebo dneska skloňovaná Velká Britán správně Ota, tady vznikla prostě Zimní válka. Sovětský svaz prostě napadl Finsko. Napadl ho a absolutně stejnou ambicí, stejně jako Putin před třemi roky Ukrajinu. Stejně tak jako tenkrát se Stalin domníval jako, že prostě podrobí Finsko v několika málo dnech a pak byl pravdou. Ano, jako Finsko ztratilo část svého území, ale porta, když v roce 81 vznikla Solidarita v Polsku a začalo se to opravdu z pohledu komunistické Moskvy jako kloubit jako teda opravdu jako do špatných teda směrů z jejich pohledu. Tak na rozdíl od Maďarska v roce 56 a Československa v roce 68 Rudá armáda nezasáhla. Proč? Protože se přesně stalo to, co ve Finsku. Ti Poláci by se prostě ned94]. To je prostě Ale zkusme ho teďkom porušit. Zkusme teda porušit ten zákon jakože kdyby, co by bylo, kdyby jsme se bránili nacistickému Německu. Co by se stalo, kdyby čeští politici nezradili svůj vlastní národ? Jasně. Tady by hořely města. Mnoho z nás by tady nesedělo, protože by naši rodiče nežili jako, padli by nebo prarodiče by padli, byli by tu jiní lidé. A pravděpodobně teda by těch mrtvých bylo teda opravdu hodně. Ale na druhou stranu jako tomu ten národ by si věřil jako jo. Stejně tak rok 68, který si pamatuju: „Nebo_j_ujme, zůstaňme v klidu, nic nedělejte“ jako. Jo. A já si pamatuju, že tenkrátal nikdy Švejka jako budoucí bible alibismu jako pro český národ, ale jako opravdu čistě anekdotickou, humoristickou knížku. Ničeho nebo nic říct jako, ale později potom právě zneužitá za propagandy pro jakoby vysvětlení vlastního a logistickýho postoje, ale fakt ten zůstává. Že se dneska o tom jenom mluvilo, v roce 38 mobilizovalo přes milion mužů jako na hranice s Německem. Jako to je prostě faktem zůstává, že za druhé světové války ti jako Češi bojovali statečně ve Francii a kdy francouzská armáda neustupovala, radši neustupovali. A Senegalci, prosím, jako to je zvláštní taky, jo . 11. prapor východní broku a Sýrie . První československá obrněná brigáda ve Velké Británii . První československý armádní sbor, o čem mluvil Bílek: „Sokolovo“ a hlavně v Dukelském průsmyku československá armáda nikdy neměla větší nasazení než na Dukle, nikdy . A všichni ti lidi prostě lákali letci tři ve bombardovacích, stíhacích perutích . Není to pravda. Čeští která je u mě používaná proti jakoby proti nám jako jo a my to nemáme . My respektujeme…
Foltýn: Demokracie.
Marhoul: …jako jo a severem jako internacionální pomoc, tak nám to prodávali a to co nejvíc jako v těch v Čechách to není o tom, že ty myslel, že demokracie je samospásná jakože demokracie je návodem na lidskou spravedlnost [ranie nebo diktatury najít názorné řešení . V tu chvíli ty lidi odvolá a politická kultura je to, o co mě osobně jde a jako příklad politické kultury uvádí Velkou Británii, kdy před lety za vlády Tonyho Blaira, ministryně jeho vlády musel odstoupit z vlády Sněmu, protože jeho syn podváděl u zkoušek na univerzitě . To musí říkat politická kultura. To je to, co já chci . Já nechci, aby policie řekneme lidi, nemyslím si, že no tak…
Foltýn: Krásný stát, aby se každýmu stejně, abysme neměli stíhané. Jedeme dál. O to to jde .
Marhoul: Pardon.
Moderátor: Obabiše, řekněme jako . Potom tady máme eh, tu, jak se jmenuje ta Konečná nebo nevím, eh, jak se jmenuje ta komunistka. Teď mi to vypadlo. No to je jedno, ale jako . Jo, dobrý, já to stejně zapomenu znova jako . Ale prostě faktem zůstává, oprou zůstává, že ze strany ANO nebo od pana Babiše neslyšíme výz339]. Není natolik velký hlupák, aby si neuvědomoval, že bezpečnost České republiky je skutečně daná jako z pandemické závazky v rámci NATO . Pan Okamura, paní Konečná a tyhle to jako je jinak, ale to je jako jiný kafe . To je opravdu to tam už je to opravdu jako na absolutně natvrdo . Takže já jenom tím odpovídám jakože vnímám a]. Tak si nemyslím, nemyslím si nic jiného, než má prostě z pana Okamury děsivej strach, že i učí pana Babiše Okamura střelí, který se dávno polikal software . Jako
Foltýn: Ten .
Marhoul: Jako možná říkám jako říkám jako jasně, já tomu rozumím. Já se jenom snažím přemýšlet jako z mnoha úhlů jakoby pohledu jako, víte jak to myslím, jo ? Jako nechci dopředu předvídat jedno černobílý stanovisko a snažím se jako jenom chápat ty věci v širších souvislostech . Ten sem tam zajede jako . Ano, se k něčemu . Tak on má teďko problémy s Trumpem jako . Že on byl velkým zástupcem Trumpa a a mě to je prostě strašný . Já se častokrát jako setkávám jakoby s tím názorem, že doba je těžká a jak se nám jako vlastně těžce žije a jak se to nevyznáme a máme válku na Ukrajině . Já říkám: „Ano, jako není to jednoduchá doba. Ten svět jako prochází velkou jakoby transformací . Do toho přišel Donald Trump, který ve 100 dnech dokázal prost je nejvíc složitej kontinent na světě . Takhle teda černý Afriky. Evropa je je kontinent, kde se po staletí vraždíme . Po staletí se nenávidíme, po staletí ty národy spolu bojovali jako Němci s Francouzema, Francouze s Angličanama, Angličani se Španělama, Španělové s Portugalcema, Poláci s Rusama, Slováci s Maďarama, my s Němcema . Jako tady spousta lidí není schopná se jako absolutně nikdy ztotožnit s tím jako co spáchalo nacistické Německo . Německo je spousta lidí, který neustále prožívají odsun jako divoký odsun jako Němců tady odtud . Jako existujou stále dozvuky 30 leté války, která připravila Evropu o cel . A minulý století, to 20. Dvě světový války, který přinesly na celém světě přes 100 milion mrtvejch . Pandemie španělský chřipky. Covid nás připravil na celém světě o 5 milionů lidí, ale španělská chřipka 60 milionů lidí . Tím prošli naši předkové, všichni, co tady sedíme, naši předkové tím prošli, 387]
Moderátor: No . Já musím, musím říct, že pánové se oprosili, že je musím bezpečně odvézt . Takže už se čas vylepšit a možná tamhle poslední otázku, dotaz, jestli by tady pan jakoby za vládu tam v centru mohl říct, proč jakoby nedělává nic s těma sociálníma sítěma, který třeba sám jako přiznává, že jsou jakoby tím zesilovačem těch lží ty trapové taky přes sociální sítě. Jestli by to nechtělo nějak jako regulovat, cenzurovat, přece přece nenecháme nějak tak se nás tady rozvádět . Já vím, že to je těžký, ale přece něco s tím musí dělat .
Foltýn: Tak já vám hladce rozhodně nebudu říkat, že se něco má cenzurovat, ale já jsem vyzval dezinformační scénu, aby našli jeden jediný případ, kdy jsem někoho cenzuroval, a že druhou minutu odstoupím, pokud říkal Václav. Povídám přímo tady chodím a do dneška nepřišli ani s jediným případem, protože je to nemožné . To je samozřejmě blbost. Přesto mě pořád říkají, že jsem cenzor . Takže rozhodně s výjimkou stavu ohrožení státu, tak cenzura v tomhle nemá co dělat. Nikdy to že s tím vláda dělá málo ? Tak to je věc, kterou já komentovat nemůžu, protože já nejsem služebníkem vlády, já jsem služebníkem státu . Mně je vlastně jako vojákovi jedno, kdo je u vlády, pokud respektuje Ústavu . Pokud respektuje Ústavu, tak budu sloužit pod tou konkrétní politickou reprezentací, která bude podle Ústavy zvolena . To žádná pobočka v České republice Facebook nemá pobočku . Nemáte se s kým bavit . Takže konkrétně v tomto případě, když budeme o Facebooku jako jednotce internetových gigantů, tak já to nemám jak k tomu říct, protože Česká republika není pro ně důležitá, aby to byla pobočka, kde byste jim to mohli říct . Eh, teď to může udělat Evropskážila Nobelovu cenu . Poprvé v dějinách zařídila díky ekonomickému, politickému a hodnotovému provázání, že se Evropa přestali válčit . Poprvé v dějinách, poprvé v dějinách desítky let Evropa neválčíme a dokonce ani nechceme válčit . A ono, ono se to může změnit a doufám, že se to ani nezmění a proto potřebujeme respektovat to, že nějaké nadnárodní instituce jako NATO, jako Evropská unie, ale třeba i OSN rozhodně byste neměli rušit . Což říkám svým kamarádům, kteří se někteří jmenovali. Eh, že pak řeknu, myslí, eh, ale, ale eh, to byl pokus o vtip . A jo, takhle dobr na politickou soutěž, ale žádná tam není . Jo. Omezení svobodných voleb, vypjatý nacionalismus, vypjatý militarismus, kult modernity, naopak vypjaté národovství a podobně . To všechno tam může být, tam tak je . Eh, v případě nacismu tam ještě přijde jako nadřazenost toho vlastního národa, obdobné drobné nesmysly [433, 434 pravidla, protože mám tu vůli.“ Tak je jedno, jestli máte oranžovou přehazovačku . Ústavu vlastního státu a ten ten konkrétní okamžik je to možná na etické úrovni a ty instituce mají fungovat tak, aby se reálně vůle jednoho konkrétního autoritáře nebo člověka nesmí být nikdy povýšena nad pravidla . Ta pravidla je to, co drží ty špatnost, která je strašně pracná,“ tak potom ve výsledku směřujete k fašismu . Preferujete vůli nad pravidly, umetáte cestičku fašounům . A je to lákavé, jak vám řekl. Ono každý to tak trošku máme, že jako tu odpovědnost nás sejme někdo, kdo tou vůlí to urve, ale je to železnou pravidelností cesta k hromadě mrtvol [44 a kdy ne . A a pokud pokud se nebudeme schopni přiznat, že pravidla jsou to, co drží to špatné v nás na uzdě, tak směřujeme k tomu, jestli třeba taky neupadneme a to rozhodně nechceme . Takže úplně na závěr, na závěr chraňte, chraňte právní stát, chraňte právní stát, chraňte instituce, chraňteFoltýn:** Takhle, eh, kterýho z těch…?
Moderátor: Takže takže moc děkuju, děkuju vám, našim hostům, panu majorovi i panu…
Foltýn: Děkuju vám, že jste naplnili všechny .
Moderátor: Eh, co se týče co se týče příštího měsíce, měli jsme naplánováno pořádaně to platí Pro9]. Děkujeme. Bude ho hostit s sebou a to bude září, 30. září. Na_e_vní přijde historik spisovatel, devítinásobný pisatel a spisovatel. Máme se na co těšit. Těšme se. Děkuju vám všem. Mnohokrát děkuju. Děkuju vám. Přeju šťastnou cestu a na shledanou. Děkujem, děkujem. Si ještě .